Úvod: ESC Heart Failure Long-Term Registry (ESC-HFLTR) je prospektivní observační studie, které se účastní 211 kardiologických center z 21 členských zemí Evropské kardiologické společnosti. Cíl: Srovnat farmakologickou a přístrojovou léčbu pacientů hospitalizovaných pro akutní srdeční selhání a pacientů ambulantně sledovaných pro chronické srdeční selhání v České republice s celoevropskými údaji. Metody: Do české části registru HFLTR bylo v období od května 2011 do dubna 2013 zařazeno celkem 692 konsekutivních pacientů (5,6 % celého registru). Tito pacienti byli během jednoho předem stanoveného dne v týdnu buď hospitalizováni, nebo vyšetřeni na ambulanci pro srdeční selhání. Statisticky byla analyzována farmakologická a přístrojová léčba 160 hospitalizovaných (25,3 %) a 532 ambulantních (74,7 %) pacientů. Získaná data českých ambulantních pacientů byla nakonec porovnána s dostupnými údaji z celého registru HFLTR. Výsledky: Českým hospitalizovaným pacientům se v rámci léčby akutního srdečního selhání nejčastěji podával i.v. furosemid (89,3 %), méně často nitráty (21,9 %) a spíše ojediněle inotropika (15,0 %). Ve srovnání s léčbou před přijetím užívali pacienti při propuštění častěji diuretika (69,4 vs. 87,5 %; p < 0,001) a antagonisty mineralokortikoidních receptorů (MRA) (32,4 vs. 55,0 %; p < 0,001). Většina českých pacientů s chronickým srdečním selháním byla léčena podle současných evropských doporučených postupů. Všechny prognosticky významné léky podávané při srdečním selhání byly u české populace předepisovány častěji než v celé populaci HFLTR (inhibitory angiotensin-konvertujícího enzymu nebo blokátory receptorů AT1 pro angiotensin II u 92,8 vs. 89,2 %; p = 0,018; beta-blokátory u 95,1 vs. 88,9 %; p < 0,001 a MRA u 67,0 vs. 59,3 %; p < 0,001). Doporučených cílových dávek uvedených lékových skupin bylo dosaženo přibližně u 20 % českých i evropských pacientů. Navíc byl českým ambulantním nemocným se srdečním selháním častěji implantován kardiostimulátor (47 vs. 42 %; p = 0,028), zejména pro indikovanou srdeční resynchronizační léčbu (56 vs. 30,2 %; p < 0,001). Závěr: Farmakoterapie českých ambulantních pacientů se srdečním selháním je v souladu se současnými evropskými doporučenými postupy pro léčbu srdečního selhání, a jejich dodržování v rámci České republiky je dokonce významně lepší než v celém HFLTR. Přesto bylo doporučených cílových dávek dosaženo pouze u menšiny nemocných.

Introduction: The ESC Heart Failure Long-Term Registry (ESC-HFLTR) is a prospective observational study which takes place in 211 cardiology centres of 21 European and Mediterranean countries, members of the European Society of Cardiology. Aim: To compare pharmacological and device therapy of both, the patients hospitalized for acute heart failure (HF) and the patients observed in outpatient clinics for chronic HF in the Czech Republic with published European-wide data. Methods: Altogether 692 consecutive patients were included into the Czech part of HFLTR (5.6% of the whole registry) from May 2011 to April 2013. These patients were either admitted to hospital or examined in outpatient clinic for HF during one predefined day of the week. The pharmacological and device therapy of 160 hospitalized (25.3%) and 532 ambulatory (74.7%) patients was analyzed statistically. The treatment of Czech ambulatory patients was finally compared with available data from the whole HFLTR. Results: The Czech in-hospital patients were intravenously treated generally with furosemide (in 89.3%), less frequently with nitrates (in 21.9%) and occasionally with inotropic agents (in 15.0%). In comparison with therapy before the hospital admission the patients at discharge received more frequently diuretics (69.4 vs. 87.5%; p < 0.001) and mineralocorticoid receptor antagonist (MRA) (32.4 vs. 55.0%; p < 0.001). The majority of Czech patients with chronic HF was treated according to current European guidelines. All prognostically relevant drugs used in HF were administered more often in the Czech HF population than in the whole HFLTR population (inhibitor of angiotensin converting enzyme or angiotensin receptor blocker in 92.8 vs. 89.2%; p = 0.018, betablocker in 95.1 vs. 88.9%; p < 0.001, MRA in 67.0 vs. 59.3%; p < 0.001, respectively). The recommended target doses of these drugs were reached in about 20% of the Czech as well as the European HF patients. In addition, the Czech ambulatory HF patients underwent more often pacemaker implantation (47 vs. 42%; p = 0.028), mainly due to more frequently indicated resynchronization therapy (56 vs. 30.2%; p < 0.001). Conclusion: Czech ambulatory HF patients are pharmacologically treated in accordance with current European HF guidelines and significantly better than the patients in the whole HFLTR. However, the recommended target doses were reached only in the minority of the patients.

1 interní kardioangiologická klinika Lékařská fakulta Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv Anny v Brně Brno Česká republika

1 interní klinika kardiologická Lékařská fakulta Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc Olomouc Česká republika

3 interní klinika 1 lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Všeobecná fakultní nemocnice Praha Praha Česká republika

Interní kardiologická klinika Lékařská fakulta Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno Brno Česká republika

Interní oddělení Nemocnice Znojmo Znojmo Česká republika

Kardiologické oddělení Nemocnice Na Homolce Praha Česká republika

Klinika kardiologie Institut klinické a experimentální medicíny Praha Česká republika

Comparison of therapy of heart failure patients in the Czech Republic and Europe. Data from the ESC Heart Failure Long-Term Registry

Citace poskytuje Crossref.org

Literatura