Článek se zaměřuje na výklad teoretického rámce teorie přechodových fází ve sportovní kariéře. Poukazuje se na původ teorie, vývoj jejích termínů a přístupů, jak ji přizpůsobovat praxi. Ve výzkumu a praxi se rozvíjely tři základní přístupy: a) fenomén „odpadávání” či zanechávání sportu mezi jednotlivými etapami, b) etapa involuce a duální kariéra, c) dlouhodobý rozvoj talent. Zdůrazňován je biodromální a holistický přístup, což znamená, že principy sportovního tréninku mají být doprovázeny vnímáním důležitosti sociálního prostředí (rodiče, vrstevníci, politika sportovního klubu). Klasický model teorie přechodů sestává ze čtyř vývojových etap, z nichž každá má své typické znaky (od raného dětství až po etapu involuce). Teorii lze uplatňovat jak v podmínkách rekreačního sportu v denim životě každého jednotlivce, ve vývoji sportovně nadaných i v profesionální kariéře včetně etapy involuce.

The article is oriented on explanation of the theoretical framework of the transition theory. The origin of this theory, terminology development and approaches how to adapt to it in practice are presented. Three basic approaches are developed in research and practice: a) a drop-out phenomenon between stages, b) a stage of involution and dual career, c) a long-term talent development. The acceptance of biodromal and holistic approach are stressed which means that the principles of sports training should be accompanied with the perception of importance of a social environment (parents, coaches, peers, sports club policy). A classic model of the theory consists of four developmental stages with typical markers in each stage (from early childhood up to the period of involution). The theory can be applied in both recreational participation in one’s daily life-span development, and in the sports talent development and professional sports career including the stage of involution.

Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně

Teorie přechodových fází v průběhu sportovní kariéry

References provided by Crossref.org

LIteratura