Výzkumy dopadu traumatu (zejména raného nebo transgeneračního) na psychiku člověka ukazují, že jeho následkem vzniká v psýché „díra“, prázdné místo, které je naplněno úzkostí, strachem a dalšími afekty, jenž nejsou spojeny s mentálními reprezentacemi, vzpomínkami a historickým Self člověka. „Vzpomínky“ na trauma bývají odštěpené, takže se zpravidla vyskytují buď v podobě holých informací bez emočního doprovodu, anebo v opačném případě jako noční můry, flashbacky, agovaná tendence k retraumatizaci nebo jako další disociativní stavy. Tyto disociativní stavy jsou vlastně zárodky prvních, autonomních a ještě neverbálních, avšak opravdových, tedy emočně obsazených, vzpomínek na traumatickou událost. Spojováním těchto disociativních stavů s fakty o traumatické události může vznikat smysluplný a prožitý příběh, jenž napomáhá vyrovnání se s traumatickou událostí.

Research of the impact of trauma (especially from childhood or transgenerational trauma) on the human psyche shows an arising of "a hole" in the psyche, an empty space filled with anxiety, fear and other affects as results of the trauma, which are not associated with mental representations, memories and historical Self. "Memories" of trauma tend to split, so they usually occur either in the form of bare information without accompanying emotions, or in forms of nightmares, flashbacks, enactments of tendency to retraumatisation or in other forms of dissociative states. These dissociative states are actually the seeds of the first, autonomous and even preverbal but real memories of the traumatic event accompanied by emotions. Linking these dissociative states with facts about the traumatic events can produce meaningful and lived-through story that helps to cope with the traumatic event.

Česká společnost pro analytickou psychologii Brno

Concept of trauma therapy in analytical psychology

Literatura