Úvod: Bránice je plochý sval, který odděluje dutinu hrudní a břišní, patří k hlavním svalům podílejícím se na dýchání. K poranění bránice patří její ruptura, která je způsobena účinkem zevního násilí – tupého či penetrujícího. Při ruptuře bránice hrozí prolaps orgánů dutiny břišní do pleurální dutiny, nejde o typickou kýlu, ale o výhřez. K ruptuře může dojít při tupém poranění hrudníku či břicha, nebo při pronikajících poraněních (střelná, bodná, cizí tělesa) v oblasti dolní části hrudníku a epigastria. Pro ruptury bránice platí to, že se nikdy nezahojí spontánně, ale vždy vyžadují suturu defektu bránice. Při akutní ruptuře se většina případů řeší z laparotomie, u pozdně diagnostikovaných poranění a ruptur je výhodnější přístup z torakotomie vzhledem k srůstům orgánů v hrudníku k plíci a okrajům bráničního defektu. V letech 2006–20016 bylo na III. chirurgické klinice 1. LF UK, FN Motol odoperováno 31 pacientů s rupturou bránice. V 60 % šlo o akutní rupturu, ve 40 % byly ruptury chronické. Ve 20 % šlo o pravostrannou rupturu, v 80 % o levostrannou. Závěr: Autoři se ve svém sdělení zabývají chirurgickou léčbou ruptur bránice. Doporučují po zjištění ruptury její včasné chirurgické ošetření. Obecně je prognóza pacientů dána také dostupností kvalitní zdravotní péče, ideální je ošetření těchto pacientů ve specializovaných traumacentrech s návazností na kvalitní pracoviště břišní a hrudní chirurgie. Autoři varují před neuváženou drenáží hrudníku tam, kde by mohlo jít o rupturu bránice s posunem nitrobřišních orgánů do hrudníku.

Introduction: The diaphragm is a flat muscle that divides the thoracic and abdominal cavities, and it is one of the most important muscles involved in respiration. Traumas of the diaphragm include its rupture caused by an external force, resulting in blunt or penetrating injuries. Diaphragmatic rupture is associated with the risk of a prolapse (i.e. not a typical hernia) of abdominal organs into the pleural cavity. The rupture may occur due to a blunt injury of the chest or abdomen, or due to penetrating injuries (gunshots, stab wounds, foreign bodies) in the lower part of the chest and epigastrium. Ruptures never heal spontaneously and always require suture of the diaphragmatic defect. Most acute rupture cases are managed using laparotomy; thoracotomy is preferred for lately recognised ruptures to facilitate the removal of adhesions in the thoracic cavity developed between the diaphragmatic defect and a lung. Thirty one patients with diaphragmatic rupture were operated at the 3rd Department of Surgery of the 1st Faculty of Medicine, Charles University and University Hospital Motol between 2006 and 2016. Acute rupture was present in 60% of the cases and chronic in 40%. Right-sided rupture was found in 20% and left-sided in 80%. Conclusion: The authors describe surgical treatment of diaphragmatic ruptures. They recommend an early surgical treatment if diaphragmatic rupture is recognized. Generally, the prognosis of the patients depends on availability of professional health care; ideally, these patients should be treated at specialised traumacentres with specialists for abdominal and thoracic surgery. The authors advise against establishing injudicious thoracic drainage in cases where diaphragmatic rupture with herniation of abdominal organs into the thorax may be present.

3 chirurgická klinika 1 LF Univerzity Karlovy FN Motol Praha

Ruptures of the diaphragm