Hippokratés byl ve své době špičkový vědec i praktik, lékař i filozof. V principech své Přísahy na dlouhá staletí ustanovil pro lékaře hlavní zdroj etické profesní síly. Cílem článku je ukázat etický kontextuální rámec Hippokratovy výuky s důrazem na kazuistiku jako výukovou metodu. Hippokratův kazuistický přístup doporučoval respektovat jedinečnost a detailnost každého případu, a to zvláště v situacích, kdy pacient z důvodu svého stavu či věku nemůže přispět k terapii svým výkladem situace. Případová studie představuje ideální nástroj pro vytváření nejen etické teorie, která není tvořena uměle bez kontaktu s popisovanými fenomény, ale naopak je pevně zakotvena v sebraných datech. Hippokratův algoritmus léčby poukazuje na to, že každá nemoc má svůj přirozený průběh, v němž je lékař na základě předchozích pozorování nástrojem pozitivního zvratu.

Hippocrates was a brilliant scientist and practitioner, physician and philosopher in his day. In the principles of his Oath, he establishedthe main source of ethical professional strength for physicians for centuries ahead. The aim of the article is to present theethical contextual framework of Hippocratic teaching, with an emphasis on the case study as a teaching method. The Hippocraticcasuistic approach advised to respect the unique and detailed nature of each case, particularly in situations when the patient,due to his condition or age, could not contribute to treatment with his interpretation of the situation. A case study represents anideal tool for developing not only an ethical theory that is not created artificially without contact with the phenomena described,but is also firmly anchored in the data collected. The Hippocratic treatment algorithm points out that each disease has its naturalcourse wherein the physician is a tool for implementing a positive reversal based on previous observations.

Ústav sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví LF UP v Olomouci

Case study from the perspective of Hippocratic medicine

Literatura