Východiska: Cílem studie byla detekce CD204+ a CD3+ buněk v infiltrátu struktur benigní prostatické hyperplazie, prostatické intraepitelové neoplazie a prostatického karcinomu ve vzorcích prostaty po radikální prostatektomii a korelace intenzity této infiltrace s expresí onkoproteinu ERG i výskytem ERG aktivující translokace TMPRSS2-ERG. Materiál a metody: Detekce translokace byla provedena pomocí fluorescenční in situ hybridizace, detekce onkoproteinu ERG a fenotypu infiltrujících buněk byly provedeny imunohistochemicky. Případy byly dále rozděleny do podsouborů podle stupně infiltrace a rozdílů v infiltraci benigních a maligních struktur prostaty. Výsledky: Biometrická analýza potvrdila, že množství CD204+ makrofágů v infiltrátu maligních struktur se významně zvyšuje, a to bez ohledu na fúzní stav. Infiltrace CD3+ buňkami se v maligních strukturách zvyšovala pouze u případů s normálním stavem i u případů s prokázanou genovou fúzí. Exprese ERG pozitivně korelovala s infiltrací nádorového stromatu CD204+ makrofágy i CD3+ lymfocyty jen u případů s prokázaným fúzním genem. U případů s prokázanou přestavbou TMPRSS2 genu bez existence fúzního genu byla pozitivní korelace prokázána jen mezi expresí ERG a infiltrací CD204+ makrofágy. U negativních případů žádná korelace prokázána nebyla. Dále se ukázalo, že ve skupině s prokázaným fúzním genem je významně více případů s dobrou reaktivitou CD204+ buněk a ve skupině negativní naopak více případů se slabou reaktivitou CD204+ buněk. Stejný korelační vztah byl pozorován i v případě CD3+ T lymfocytů. CD204+ makrofágy i CD3+ T lymfocyty u případů s prokázaným fúzním genem tak infiltrovaly maligní struktury prostaty intenzivněji. Jejich funkce při malignizaci však je pravděpodobně rozdílná. Závěr: Tato asociace mezi přítomností fúzního genu TMPRSS2-ERG a rozdílnou schopností některých zánětlivých buněk infiltrovat maligní struktury v prostatě nebyla dosud popsána. Výsledky potvrzují důležitou úlohu aktivovaného genu ERG při rozvoji zánětu v prostatě, stejně jako vliv zánětlivých buněk na rozvoj neoplastického procesu. Současně nabízejí možnost úvah o zařazení imunomodulačních postupů do terapeutického portfolia karcinomů prostaty

Background: The aim of the study was to detect CD204+ and CD3+ cells in the infiltrate of benign prostatic hyperplasia, prostatic intraepithelial neoplasia and prostatic cancer in prostate specimens after radical prostatectomy. Another goal was to determine correlation of the intensity of the infiltration with ERG oncoprotein expression as well as with the presence of activating translocation TMPRSS2-ERG. Materials and Methods: To confirm the translocation, we used fluorescence in situ hybridization. Imunohistochemistry was used to detect the presence of ERG oncoprotein and for assesment of the number of CD204+ and CD3+ infiltrating cells. We determined the capability to infiltrate malignant structures according to differences in infiltration of benign and malignant prostate structures. Results: Biometric analysis confirmed that the number of CD204+ macrophages in the malignant structure was significantly higher than in the benign prostatic hyperplasia regardless of the fusion pattern. Increased infiltration by CD3+ cells was only detected in malignant structures of the prostate in a group with normal signal pattern and in a with TMPRSS2-ERG fusion. Expression of ERG positively correlated with CD204+ and CD3+ cells infiltration of malignant structures only in cases where the TMPRSS2-ERG fusion was found. In the group with a break in the TMPRSS2 gene, a positive correlation was only found between ERG expression and CD204+ macrophages infiltration. In cases with a normal signal pattern, no correlation was found. In the group with TMPRSS2-ERG fusion we observed significantly more cases with a good capability of CD204+ cells to infiltrate malignant structures, unlike the group with a normal signal pattern, where there were more cases with the weak reactivity of CD204+ cells to infiltrate the malignant structures. The same was observed for CD3+ cells. CD204+ macrophages and CD3+ T-lymphocytes in the group with TMPRSS2-ERG gene fusion, infiltrated the malignant prostate structures more intensely, but their effect on malignant transformation may be different. Conclusions: The association between the presence of the TMPRSS2-ERG fusion and the different capability of inflammatory cells to infiltrate malignant structures has not been reported so far. The results confirm the important role of the activated ERG gene, due to TMPRSS2-ERG fusion, in the development of inflammation of the prostate as well as the effect of inflammatory cells on the course of neoplastic process. This leads to considerations about introducing immunomodulatory modalities into prostate cancer therapeutic protocols. lymphocytes.

Department of Clinical and Molecular Pathology and Institute of Molecular and Translational Medicine Faculty of Medicine Palacky University and University Hospital Olomouc

Department of Medical Genetics AGEL Laboratories Nový Jičín

Infiltrace karcinomů prostaty CD204+ a CD3+ buňkami koreluje s expresí ERG a fúzí genu TMPRSS2-ERG

References provided by Crossref.org