Náležitá farmakologická kontrola agregační aktivity krevních destiček je jedním ze základních cílů akutní léčby infarktu myokardu i sekundární prevence. Řadu let je však již prokázáno, že duální antiagregační léčbou založenou na clopidogrelu toho nelze u řady pacientů dosáhnout. Pro své příznivějším farmakodynamické vlastnosti představuje ticagrelor daleko vhodnější alternativu, jeho širší preskripci však donedávna bránily především ekonomické důvody. Nedávná data navíc prokázala, že pacienti se sníženou glomerulární filtrací těží z léčby založené na ticagreloru v daleko větší míře než ti se zachovanou normální renální funkcí. Pokusili jsme se analyzovat skutečnou preskripci antiagregancií v České republice a odhadnout, kolik pacientů po infarktu myokardu vlastně spadá do kategorie porušené renální funkce.

Appropriate pharmacologic control of platelet aggregation represents pivotal treatment target in acute phase of myocardial infarction and in secondary prevention. It is evident for several years, that clopidogrel-based dual antiplatelet treatment does not have a suitable efficacy in several patients. Because of more favorable pharmacodynamics properties, ticagrelor represents more appropriate solution, but its extensive use was opposed by an economical reason. Moreover, recent findings show that patients with impaired glomerular filtration benefit from ticagrelor based treatment in a larger extent than those with maintained normal renal functions. We analyzed the prescription data of antiplatelets in the Czech Republic and approximate, how many patients after myocardial infarction showed impaired renal function.

2 interní klinika Lékařská fakulta Plzeň Univerzita Karlova Praha a Fakultní nemocnice Plzeň Plzeň

In what extent we reached the standards of antiplatelet therapy in secondary prevention of myocardial infarction

Citace poskytuje Crossref.org

Literatura