Úvod: Cílem studie bylo porovnání časných léčebných výsledků akromioklavikulárních luxací řešených operačně hákovými dlahami a tahovými cerklážemi v době půl roku od operace. Materiál a metoda: Hodnoceny byly dva soubory pacientů léčených operačně pro akromioklaviklární luxaci. Ve skupině HOOK byla použita ke stabilizaci háková dlaha (firma Synthes, USA) u 24 pacientů (23 mužů, jedna žena, průměrný věk 41,7 roků). Ve skupině CERC byla použita metoda tahové cerkláže u 29 pacientů (pouze muži, průměrný věk 38,8 roků). Stupně poranění podle Rockwooda: HOOK - 6x II., 16x III. a 2x V. stupeň; CERC - 6x II., 20x III. a 3x V. stupeň. Hodnoceny byly klinické a rentgenové nálezy. Výsledky: Průměrná doba sledování byla ve skupině HOOK 7,1 měsíce, ve skupině CERC 6,3 měsíce. Ve skupině HOOK byla obnovena plná hybnost ramene u 23 pacientů (95,8 %) a v jednom případě (4,2 %) byla omezena abdukce nad 80°. Rozsah hybnosti ve skupině CERC byl omezen u pěti pacientů (17,2 %). Jednalo se o omezení nad 110°, 115°, 125° a dvakrát nad 135°. Rozestup akromioklavikulárního skloubení před extrakcí implantátu nastal ve skupině HOOK ve třech případech (12,5 %), ve skupině CERC v jednom případě (3,4 %). Ve skupině HOOK jsme po extrakci implantátu ve čtyřech případech (16,7 %) na rentgenovém snímku prokázali proximalizaci klíční kosti. Ve skupině CERC po extrakci osteosyntetického materiálu došlo jedenkrát k reluxaci (3,4 %) do stadia Rockwood II a jedenkrát pouze k mírnému posunu (3,4 %). Ve skupině CERC dále došlo k proximalizaci klíční kosti v průběhu hojení před extrakcí dvakrát (6,9 %), přičemž v jednom případě (3,4 %) došlo k reluxaci při vytržení cerkláže z acromia. Uvolnění implantátu nastalo ve skupině CERC celkem v 14 případech (48,3 %), ve skupině HOOK jsme ho nezaznamenali. Constant skóre ve skupině HOOK dosahovalo hodnoty 0,96, ve skupině CERC 0,89. Diskuze: V soudobé literatuře je často zmiňována i možnost úspěšné konzervativní terapie pro II. a III. stupeň akromioklavikulární luxace. Nevýhodou stabilizace pomocí tahové cerkláže a hákové dlahy je nutnost dvou operačních zákroků. Používány jsou i rekonstrukce pomocí šlachových štěpů a stabilizace pomocí speciálních vláken, ošetření probíhá i artroskopickými metodami. Závěr: Klinické výsledky po operační léčbě akromioklavikuláních luxací při použití hákové dlahy a tahové cerkláže dosahují dobrých výsledků. V době půl roku od operace častěji přetrvává omezení hybnosti při užití tahové cerkláže zejména ve spojitosti s migrací Kirschnerových drátů. Stabilizace pomocí hákové dlahy je zatížena menším počtem komplikací.

Ortopedická klinika 1 LF UK Praha a FN v Motole

Literatura