Isoprinosine, inosin pranobex, známý jako inosin-acedoben-dimepranol nebo methisoprinol, je v současné době ceněn hlavně pro dva hlavní farmakologické účinky. Působí pozitivně na imunitní systém tím, že aktivuje proliferaci a diferenciaci T lymfocytů a aktivitu přirozených za-bíječských buněk, zvyšuje hladinu zánětlivých cytokinů, a tím zlepšuje oslabenou imunitní odpověď u imunosuprimovaných pacientů. Druhý významný efekt je protivirový. Bylo prokázáno, že ovlivňuje hladinu virové RNA a potlačuje růst a rozmnožování některých virů. Pro tyto významné imunomodulační a antivirové vlastnosti je od roku 1971 používán jako účinné antivirotikum u některých virových onemocnění – především u respiračních virů a chřipky, herpetických virů, papillomavirů, cytomegalovirů a jako doplňkový lék i u onemocnění virem Epstei-na-Barrové, subaktutní sklerotizující panecefalitidy nebo i infekce HIV. Autor podává přehled významných studií za pět desetiletí zkoumání a klinického používání isoprinosinu in vitro a in vivo, které prokazují, jakým způsobem ovlivňuje imunitní systém hostitele. Je také prezentován souhrn terapeutických studií, z nichž většina měla přínosný účinek. Nakonec jsou stručně popsány pozitivní výsledky z omezených studií, které naznačují domnělé budoucí použití isoprinosinu v nových terapeutických indikacích.

Isoprinosine, inosine pranobex, known as inosine-acedoben-dimepranol or methisoprinol, is currently valued mainly for two major pharmacolo-gical effects. It has a positive effect on the immune system by activating the proliferation and differentiation of T-lymphocytes and the activity of natural killer cells, increasing the level of inflammatory cytokines, thereby improving the weakened immune response in immunosuppressed patients. The second significant effect is antiviral. It has been shown to affect viral RNA levels and inhibit the growth and reproduction of some viruses. Because of these important immunomodulatory and antiviral properties, it has been used since 1971 as an effective antiviral in some viral diseases – mainly respiratory and influenza viruses, herpes viruses, subactute sclerosing panecephalitis, papillomaviruses, cytomegaloviruses and as a complementary drug in Epstein-Barr virus or HIV infections. The author reviews significant studies over five decades of investigation and clinical use of isoprinosine in vitro and in vivo to demonstrate how affects the immune system of the host. We also provide a summary of therapeutic studies, most of which have had a beneficial effect. Finally, positive results from limited studies suggesting the alleged future use of isoprinosine in new therapeutic indications are briefly described.

JB Alergo Imuno s r o Havířov

Oddělení alergologie klinické imunologie FN a LF Ostrava

Isoprinosine (inosine pranobex) – from experiment to clinical experience

Literatura