Úvod: Chronické srdeční selhání (CHSS) je doprovázeno dušností různé etiologie, přičemž jednou z nich je myopatie dechového svalstva. Cíl: Objektivizovat vliv domácího tréninku exspiračního svalstva (TES) s exspiračním trenažérem na okluzní ústní tlaky, rozvíjení hrudníku, dušnost a únavu u pacientů s CHSS. Soubor a metody: Do studie bylo prospektivně zařazeno 26 konsekutivních pacientů se stabilním CHSS (NYHA II-III, ejekční frakce levé komory ≤ 45 %). Pacienti byli rozděleni do intervenční skupiny - 13 pacientů, kteří prováděli TES s 5-20 % maximálního exspiračního okluzního tlaku, 13 pacientů představovalo kontrolní skupinu bez intervence. U všech pacientů byly hodnoceny okluzní ústní tlaky, rozvíjení hrudníku a míra dušnosti. Výsledky: Po deseti týdnech TES se signifikantně zvýšil maximální exspirační okluzní tlak (PEMAX) ze 7,48 (4,73-10,35) kPa na 9,09 (8,12-11,99) kPa (p = 0,007), zvýšil se také maximální inspirační okluzní tlak (PIMAX) ze 4,95 (3,89-7,86) kPa na 7,35 (5,25-8,72) kPa (p < 0,001). Statisticky významně se zvětšilo rozvíjení hrudníku v xifosternální (p = 0,005) i mezosternální oblasti (p = 0,002). Bylo zaznamenáno významné zlepšení subjektivního hodnocení dušnosti pomocí dotazníku modified Medical Research Council (mMRC) (p = 0,003). U kontrolní skupiny bylo zjištěno snížení PEMAX (p = 0,045) a nesignifikantní pokles PIMAX (p = 0,107). Rozvíjení hrudníku v obou oblastech a mMRC se u kontrolní skupiny zmenšily nesignifikantně. Obě zkoumané skupiny se po deseti týdnech tréninku ve změně výše uvedených parametrů statisticky významně lišily (p ˂ 0,05). Závěr: TES výrazně zvyšuje sílu dechového svalstva charakterizovanou okluzními ústními tlaky, zlepšuje rozvíjení hrudníku, snižuje subjektivně vnímanou zátěžovou dušnost a únavu u pacientů se stabilizovaným CHSS. © 2021, ČKS.

Introduction: Chronic heart failure (CHF) is accompanied by dyspnea of various etiologies, one of which is respiratory muscle myopathy. Aim: To objectify the effect of home expiratory muscle training with the expiratory trainer on occlusive oral pressures, chest expansion, dyspnea and fatigue in patients with CHF. Materials and methods: 26 consecutive patients with stable CHF (NYHA II-III, left ventricular ejection frac- tion ≤45%) were prospectively included in the study. Patients were divided into an intervention group - 13 patients who performed expiratory muscle training with 5-20% of maximum expiratory occlusive pressure, 13 patients represented a control group without intervention. Occlusive oral pressures, chest expansion, and dyspnea were assessed in all patients. Results: After 10 weeks of expiratory muscle training the maximum expiratory occlusion pressure (PEMAX) increased significantly from 7.48 (4.73-10.35) kPa to 9.09 (8.12-11.99) kPa (p = 0.007), the maximum inspiratory occlusion pressure (PIMAX) also increased from 4.95 (3.89-7.86) kPa to 7.35 (5.25-8.72) kPa (p <0.001). There was a statistically significant increase in chest expansion in the xiphosternal (p = 0.005) and meso- sternal areas (p = 0.002). There was a significant improvement in the subjective assessment of dyspnea using the modified Medical Research Council (mMRC) questionnaire (p = 0.003). A decrease in PEMAX (p = 0.045) and a non-significant decrease in PIMAX (p = 0.107) were observed in the control group. Chest expansion de- creased insignificantly in both areas and mMRC in the control group. After 10 weeks of training, a statistically significant difference between the given parameters was observed in both examined groups (p <0.05). Conclusion: The expiratory muscle training significantly increases the strength of respiratory muscles characterized by occlusive oral pressures, improves chest expansion, reduces subjectively perceived stress dyspnea and fatigue in patients with stabilized CHF.

Rehabilitační oddělení Fakultní nemocnice Brno Brno

The expiratory muscle training in patients with chronic heart failure

References provided by Crossref.org