Chronické srdeční selhání je závažné a poměrně časté srdeční onemocnění. Nejvíce probádána je forma se sníženou ejekční frakcí levé komory, jež má rovněž největší léčebné možnosti. Diagnostika je založena na anamnéze, fyzikálním vyšetření, echokardiografii a laboratorním stanovení hladin natriuretických peptidů. Péče o nemocné se srdečním selháním je založena na spolupráci praktického lékaře, internisty, a zejména kardiologa – jak běžného ambulantního, tak specializovaného v ambulancích srdečního selhání. Léčba srdečního selhání zahrnuje režimová opatření a farmakologické a nefarmakologické postupy. Základem farmakoterapie je použití vhodného β-blokátoru a inhibitoru angiotenzin konvertujícího enzymu, případně sartanu. K této léčbě se následně přidávají další látky včetně diuretik. Prognózu nemocných vylepšilo v posledních letech využití sakubitril/valsartanu.

Chronic heart failure is serious and often common heart disease. The most studied form is that with reduced left ventricular ejection fraction, in which there are also the largest treatment options. Diagnosis of heart failure is based on medical history, physical examination, echocardiography and laboratory investigation of natriuretic peptide levels. The care of patients with heart failure relies on cooperation of a general practitioner, an internist and especially a cardiologist – both general outpatient and specialized cardiologist in heart failure outpatient clinics. Therapy of heart failure includes regime measures and pharmacologic as well as non-pharmacologic treatment. The cornerstone of pharmacotherapy is the use of a suitable β-blocker and an angiotensin converting enzyme inhibitor or an angiotensin receptor blocker. These are combined with other drugs including diuretics. Prognosis of heart failure patients has recently improved with the introduction of sacubitril/valsartan.

2 interní klinika klinika kardiologie a angiologie VFN a 1 LF UK Praha

Management of patients with chronic heart failure

Literatura