Cíl studie: Zhodnocení souboru pacientů jednoho centra odeslaných ke scintigrafickému vyšetření aperfuze mozku při diagnostice mozkové smrti. Zaměřili jsme se na rozdíly v proporcích vyšetřených dětí a mladistvých vůči dospělým pacientům, z hlediska příčiny vedoucí ke komatóznímu stavu nebo dárcovství v transplantačním programu. Blíže hodnotíme případy, kdy nebyla scintigraficky aperfuze mozku prokázána. Typ studie: Retrospektivní. Typ pracoviště: Klinika nukleární medicíny, Fakultní nemocnice. Materiál a metoda: V období let 2003 až 2020 bylo vyšetřeno celkem 320 pacientů (průměrný věk 44 ± 18 let, 207 mužů, 113 žen), tito byli rozděleni dle věku na mladší 18 let (40, Soubor A) a pacienty s věkem vyšším nebo rovným 18 letům (280, Soubor B). Soubory byly statisticky porovnány, zejména z pohledu příčiny vedoucí ke komatóznímu stavu nebo dárcovství v transplantačním programu. Výsledky: Pozitivní nález prokazující aperfuzi mozku byl zaznamenán při prvovyšetření celkem u 95 % pacientů. Skupiny se signifikantně lišily v proporcích příčin vedoucích ke kómatu, kdy ve skupině A byl podíl cévních mozkových příhod jen 10 %, ve skupině B naopak cévní mozkové příhody dominovaly s traumaty a jinými zevními příčinami (48 %, resp. 43 %, P < 0,0001). Rozdíly byly také v podílu pacientů, u kterých nebyl proveden orgánový odběr, což bylo signifikantně více ve skupině A (55 % vs. 11 %, P < 0,0001). U těchto pacientů se lišily i proporce příčin vedoucích ke kómatu, minoritní podíl u nich měly cévní mozkové příhody (13 %, P < 0,0001). Závěr: Perfuzní scintigrafie mozku je dostupnou metodou dobře použitelnou a standardizovanou v rámci diagnostiky mozkové smrti. Existují rozdíly mezi skupinami vyšetřených v dětském věku a v dospělosti, z pohledu příčin vedoucích ke kómatu a i v podílu následných dárců orgánů k transplantaci.

Objective: The aim of this work is to analyse data of brain death scintigraphy examinations performed within one centre retrospectively. We focused on the differences between examined children and adults, including proportions of coma causes or organ donors. The cases with negative scintigraphic finding were further assessed. Design: Retrospective. Setting: Nuclear Medicine Department, University Hospital. Material and methods: A total of 320 patients between years 2003 and 2020 were examined (mean age 44 ± 18 years, 207 men, 113 women). The group was divided according to age into patients under 18 years (40, Group A) and those with age higher than or equal to 18 years (280, Group B), these groups were compared for the causes leading to coma and for the rate of organ donors. Results: A finding demonstrating cerebral aperfusion was recorded at 95% of patients during the first examination. The groups differed significantly in the causes leading to coma, cerebrovascular accidents formed only 10 % of Group A, in contrast to Group B with dominating cerebrovascular accidents and trauma plus other external causes (48 %, 43 % respectively, P < 0.0001). There were also significant differences in the proportions of patients who were not organ donors, they were significantly more frequent in Group A (55 % vs. 11 %, P < 0.0001), they have different proportions of causes leading to coma, with minority of cerebrovascular accidents (13 %, P < 0.0001). Conclusion: Brain perfusion scintigraphy is an available and usable method standardized in the brain death diagnosis. There are differences in the proportions of coma causes and of subsequent organ donors to transplant in childhood and adulthood.

Centrum zdravotnického výzkumu Lékařská fakulta Ostravská univerzita

Klinika nukleární medicíny Fakultní nemocnice Ostrava a Lékařská fakulta Ostravská univerzita

Transplantační centrum Fakultní nemocnice Ostrava

Evaluation of patients referred to brain death scintigraphy