Úvod: Ve střední Evropě existuje málo informací o odlišnostech mezi městskými a venkovskými ordinacemi primární péče. V tomto článku se snažíme zkoumat rozdíly mezi všeobecnými praktickými lékaři v České republice analýzou nákladových dat největší tuzemské zdravotní pojišťovny v celkové výši 69,7 mld. Kč. Metodika: Porovnávali jsme celkové roční náklady na registrovaného pojištěnce (s věkovou indexací) za rok 2016 (pro 4,69 mil. dospělých pacientů) ve vybraných oblastech, které všeobecní praktičtí lékaři přímo ovlivňují. Praxe byly rozděleny do tří hlavních skupin (městské, přechodné, venkovské) podle vlastní typologie vycházející z principů rozdělení území dle OECD. Výsledky: Městské praxe dosahují nejvyšších nákladů na péči svých pacientů, na periferii jsou nižší, a to především u přechodného typu (o 7 %). Mimoměstské praxe provádějí více výkonů (o 6 %, resp. 18 %), více využívají radiodiagnostiku, laboratoř a předepisují více léků (18 %, resp. 32 %). Méně využívají služeb specialistů a home care. U péče indikované jinými lékaři jsou náklady mimoměstských praxí nižší ve všech položkách, v řádu jednotek procent u preskripce (5 %, resp. 6 %), v řádu desítek procent u ostatních sledovaných položek (11–41 %). Závěr: Mimoměstské praxe všeobecných praktických lékařů v České republice mají, při stejné výši kapitace, nižší celkové náklady na péči o registrované pojištěnce. Otázkou pro další výzkum zůstává, zda skutečně pracují efektivněji, nebo zda jde o obraz horší péče v důsledku nerovnoměrného prostorového rozmístění zdravotních služeb.

Objectives: We have only a little information about the differences between urban and rural primary care practices in Central Europe. In this article, we seek to explore these differences between general practices in Czechia using the cost data of the largest domestic health insurance provider, amounting altogether to 69.7 billion CZK (2.57 billion euros). Methods: We have analysed the total annual costs per registered insurance holder /patient/ (using age indexation) in 2016 (for 4.69 million adults) in the selected segments directly impacted by GPs. We used our typology to assort individual practices, which based on the OECD principles of territorial division (urban, intermediate, rural practices). Results: In total, general practices in urban areas report the highest costs of patient care, the costs are lower in peripheries, primarily with the intermediate type of practices (by 7%). Non-urban practices perform more procedures (6–18%). They use radio diagnostics and laboratories more and prescribe more medications (18–32%). On the other hand, they use fewer specialist and home care services and have lower costs in all items with respect to care indicated by other doctors than GPs (non-GPs). In prescriptions by units of per cent (5–6%), and in other items under review by tens of per cent (11–41%). Conclusions: Non-urban GP practices in Czechia have lower total costs per registered insurance holder while having the same level of capitation. The critical issue for the subsequent research remains whether non-urban practices really work more effectively or reflect worse care resulting from the uneven spatial distribution of healthcare services.

Univerzita Karlova Praha Lékařská fakulta v Hradci Králové Ústav preventivního lékařství

Univerzita Karlova Praha Přírodovědecká fakulta Katedra demografie a geodemografie

Univerzita obrany Fakulta vojenského zdravotnictví Katedra vojenského vnitřního lékařství a vojenské hygieny Hradec Králové

Lower costs of care in rural GPs - a sign of effectiveness or a warning?