Smyslem snahy o dosažení normálních hodnot glykemie je prevence zejména specifických komplikací diabetu. U pacientů ve vyšších věkových skupinách je však třeba vždy zvážit poměr přínosu intenzivní terapie a případných nežádoucích účinků léčby. Kazuistika dokumentuje případ pacientky seniorského věku s kognitivním deficitem a diabetem 2. typu, kdy chvályhodné, a nutno dodat, že i úspěšné úsilí o kompenzaci diabetu, zapříčinilo rychlý rozvoj geriatrického syndromu křehkosti (frailty). Díky intervenci geriatra došlo ke změně plánu léčby diabetu volbou vhodné náhrady léčiva způsobujícího nechutenství a úbytek tělesné hmotnosti a byla i přehodnocena cílová hodnota glykovaného hemoglobinu (HbA1c.). Rodina pacientky byla geriatrem edukována ohledně specifik péče o pacienta s kognitivním deficitem. Díky této změně medikace a efektivnější spolupráci rodiny v oblasti správné životosprávy, došlo při hodnocení syndromu křehkosti během tří měsíců ke zlepšení o tři body na non-frailty. Byl zastaven pokles tělesné hmotnosti, a naopak byl zaznamenán její mírný nárůst. Zmírnila se tím subjektivně vnímaná únava a vyčerpanost a zároveň se zlepšila úroveň pohybové aktivity pacientky. Naše kazuistika dokládá, že vyšetření frailty je užitečným indikátorem dekondice seniorů, poskytuje kvantifikovatelné varovné příznaky a rovněž ukazuje na důležitost multioborové spolupráce

The purpose of effort to achieve normal blood sugar levels is to prevent specific complications of diabetes. However, for patients in older age groups, the ratio of the benefit of intensive therapy and possible adverse effects of treatment must always be considered. The case report documents the case of an elderly patient with cognitive deficits and type 2 diabetes, where a successful effort to compensate for diabetes caused the rapid development of a geriatric frailty syndrome. Thanks to the intervention of a geriatrician, the diabetes treatment plan was changed by choosing a suitable substitute for the drug causing anorexia and weight loss, and the target value of glycated haemoglobin (HbA1c) was reassessed. The patient’s family was educated by a geriatrician regarding the specifics of caring for a patient with a cognitive deficit. Thanks to this change in medication and the more effective cooperation of the family in the area of proper lifestyle, the assessment of the frailty syndrome improved by three points to non-frail within three months. The decrease in body weight was stopped, and on the contrary, its slight increase was noted. This reduced the subjectively perceived fatigue and exhaustion, and at the same time improved the patient’s level of physical activity. Our case report proves that the examination of frailty is a useful indicator of deconditioning in the elderly, provides quantifiable warning signs and also points to the importance of multidisciplinary cooperation.

Geriatrická interní klinika 2 LF UK a FN Motol Praha

Oddělení následné péče Krajská nemocnice Liberec

We meant well, and it almost turned out a little differently. A common cause of the manifestation of the “frailty” syndrome with a good ending

Literatura