Kontext: Termínem supraventrikulární tachykardie (SVT) se označuje abnormálně rychlý srdeční rytmus v důsledku poruchy elektrické aktivity v horních segmentech srdce. Akutní léčba dětských pacientů se SVT může představovat náročný úkol, protože přesný mechanismus vzniku tachykardie často není znám. Volba léčebné strategie závisí na projevech a na klinickém stavu pacienta. Metodologie: Byla provedena systematická rešerše literatury s cílem vyhledat a vybrat zprávy a články o originálním výzkumu na téma farmakologické léčby SVT u dětí a kojenců bez strukturálního onemocnění srdce (všichni od první hodiny života až do 17 let věku) v souladu s doporučenými postupy PRISMA. Údaje byly analyzovány s použitím softwaru Review Manager version 5.4. Statistická významnost rozdílů se vyjadřovala hodnotou p a heterogenita/homogenita analyzovaných studií indexem I2. Výsledky: Do přehledu bylo zařazeno 26 studií z celkem původně vybraných 65 studií hodnocených z hlediska vhodnosti a splnění zadaných kritérií. Údaje se týkaly 8 103 pacientů se SVT ze 13 zemí, léčených různými antiarytmiky včetně adenosinu a dexmedetomidinu v akutních případech, a podáváním amiodaronu, beta-blokátorů, flekainidu, digoxinu a ivabradinu pacientům sloužícím jako chronické kontroly. Byl nalezen statisticky významný rozdíl mezi pacienty užívajícími uvedená léčiva a pacienty, kteří na léčivo reagovali (p < 0,005 a I2 = 72 %). Závěr: V pediatrii neexistuje léčba SVT první nebo druhé linie a účinnost léčiv se může mezi jednotlivými pacienty značně lišit; pro léčbu je nutno zvážit všechny možnosti. Na rozdíl od podávání jednotlivých léčiv jsou jejich kombinace účinnější při menším počtu nežádoucích účinků. Podle tohoto přehledu závisí léčba SVT u kojenců na anamnéze pacienta; přitom je třeba mít na paměti možné nežádoucí účinky některých léčiv.

Background: Supraventricular tachycardia (SVT) is an abnormally rapid heart rhythm that results from improper electrical activity in the upper part of the heart. Acute management of children presenting with SVT may be a challenge, as the exact tachycardia mechanism is often unknown. The strategy for treatment depends on the presentation and clinical status of the patient. Methodology: A systematic literature review was conducted to identify and select original research reports on supraventricular tachycardia management drugs in children and infants with no structural heart disease (all children from 1 hour to 17 years of age) in accordance with the PRISMA guidelines. Data were analyzed with Review manager version 5.4. P-value and I2 were used to test the significance difference. Results: 26 studies out of 65 total studies assessed for eligibility were included in the review by fulfilling the inclusion criteria. There were 8103 patients from 13 countries with SVT who were treated with different antiarrhythmic drugs including (Adenosine, Dexmedetomidine) as acute management and (Amiodarone, Beta-Blockers, Flecainide, Digoxin and Ivabradine) as chronic control. There was a significant difference between the patients who took the drugs and the patients who responded to the drugs, with P-value <0.005 and I2 = 72%. Conclusion: There is not a first line treatment or second line treatment for SVT in pediatrics, and drug effecti- veness can vary greatly between patients; all choices should be considered during the treatment protocol. The combination of drugs, as opposed to a single drug, is more efficient with less side effects in these patients. According to this review, the management of SVT in infants is highly dependent on the history of the patient and the probable side effects of some treatments that must be avoided.

American University of the Caribbean School of Medicine Dutch Part

Drexel University College of Medicine USA

Faculty of Medicine Ain Shams University Cairo Egypt

Golestan University of Medical Sciences Gorgan Iran

University of Baghdad College of Medicine Baghdad Iraq

Citace poskytuje Crossref.org