Myositidy neboli idiopatické zánětlivé myopatie tvoří heterogenní skupinu autoimunitních onemocnění příčně pruhovaných svalů. Jejich diagnostika není jednoduchá, protože často dochází k překryvu s dalšími autoimunitními onemocněními. Navíc není konsensus na klasifikaci myositid. Mezi podtypy myositidy patří polymyositida, dermatomyositida, myositida s inkluzivními tělísky, antisyntetázový syndrom a další. Z vyšetření je důležité provedení biopsie svalu, dále biochemické stanovení hladin svalových enzymů v séru pacienta a v současné době také vyšetření autoprotilátek – jak specifických pro myositidy, tak s myositidami asociovaných – které je užitečné pro určení podtypu myositidy. Myositidy jsou často dobře léčitelné, především kortikoidy, a proto je odlišení od jiných svalových onemocnění a jejich správná diagnóza stěžejní pro úspěšnou léčbu.

Myositis, also known as idiopathic inflammatory myopathies, is a heterogeneous group of autoimmune diseases affecting skeletal muscles. The diagnosis is not easy, because myositis itself often co-occur with other autoimmune conditions. Moreover, there is no consensus on myositis classification. Myositis subtypes include polymyositis, dermatomyositis, inclusion body myositis, anti-synthetase syndrome, and others. From a diagnostic standpoint, muscle biopsy is important, along with biochemical determination of muscle enzyme levels in the patient‘s serum. Cu- rrently, the examination of autoantibodies – both specific to myositis and associated with myositis – is also useful when determining the myositis subtype. Myositis is often highly treatable, mainly with corticosteroids, and for that reason distinguishing myositis from other muscle disorders and making an accurate diagnosis is essential for successful treatment.

EUC Laboratoře s r o Praha

Myositis and its laboratory diagnosis

Literatura