Diagnostika jaterních chorob sestává ze dvou kroků: určení příčiny jaterního poškození a stanovení jeho pokročilosti, čímž se myslí zejména vyloučení přítomnosti pokročilé jaterní fibrózy. Pro tyto účely nelze využít jednotlivé rutinní laboratorní parametry ani běžnou abdominální sonografii, která uspokojivou senzitivitu vykazuje až u velmi pokročilých strukturálních změn jater při cirhóze. Zlatým standardem v diagnostice jaterní fibrózy je v současné době hodnocení tuhosti jaterní tkáně pomocí jaterní elastografie. Její dostupnost je však v běžné praxi omezená, a proto tato metoda není vhodná ke screeningu rozsáhlých skupin pacientů, kteří jsou v riziku rozvoje či přítomnosti jaterní fibrózy (diabetici, pacienti s obezitou, metabolickým syndromem, nadměrnou konzumací alkoholu apod.). Z tohoto důvodu jsou do rutinní praxe zaváděny tzv. neinvazivní skórovací indexy využívající kombinaci většinou běžně dostupných klinických dat a laboratorních parametrů. Pravděpodobně nejvíce využívaným je index FIB‐4, jehož použití v rutinní praxi doporučují téměř všechny odborné organizace. Jeho stanovení je rychlé, nepřináší zvýšené náklady (kalkuluje se z rutinně dostupných dat: věk, hodnoty AST, ALT, trombocyty) a dokáže s uspokojivou přesností primárně vyloučit přítomnost pokročilé jaterní choroby. Jeho hlavní nevýhodou je relativně vyšší podíl falešně pozitivních výsledků, o čemž mj. pojednává také následující text.

Evaluation of liver disease consists of two steps in general: finding out why the liver is damaged and establishing the severity of its damage, especially ruling out an advanced liver cirrhosis. Neither routine laboratory parameters, nor a common abdominal utrasonography (achieving an acceptable sensitivity for very advanced structural cirrhotic changes only) are useful in this context. Liver elastography, quantifying the liver stiffness, represents a current gold standard in the evaluation of liver cirrhosis. Its availability, however, is limited in everyday clinical practice, making it unsuitable for screening of large patient groups at risk of this condition (diabetics, obese patients, metabolic syndrome sufferers, excessive alcohol users etc.). Thus, so called non‐invasive scoring systems are being introduced in clinical practice, using combinations of easily available clinical data and laboratory parameters. FIB‐4 is probably the most popular one, being recommended by virtually all expert organizations. The calculation of FIB‐4 is fast, cheap (using routine information such as age, AST and ALT levels, thrombocyte count) and capable of excluding an advanced liver disease with reasonable accuracy. Its main drawback consists of relatively high percentage of false positive results – a problem discussed in detail below.

FIB‐4 Index in the diagnosis of liver fibrosis and the pitfalls of its evaluation

Literatura