Interleukin-5 (IL-5) je glykoprotein z rodiny hematopoetických cytokinů, který interaguje s terčovými buňkami prostřednictvím svého heterodimerního receptoru – IL-5R. Byl objeven v 80. letech 20. století a následně pojmenován a zařazen do systému interleukinů v roce 1987. S objevem jeho klíčových úloh – stimulace proliferace, přežívání a aktivace eozinofilů byl velmi záhy navržen koncept blokujících protilátek a jejich potenciálního využití u chorob spojených s eozinofily, zejména bronchiálního astmatu. Tato léčiva byla poprvé klinicky testována již v roce 2000. Od roku 2015 byly postupně registrovány 3 terapeutické monoklonální protilátky, nejprve pro léčbu těžkého eozinofilního astmatu (u některých později i pro další choroby spojené s aktivitou eozinofilů). Neutuchající zájem o biologické vlastnosti IL-5 vedl k objevům řady dalších, dříve neznámých funkcí, které se stávají klinicky vysoce aktuálními. Krom inhibice eozinofilního zánětu totiž může blokáda signalizace IL-5 pravděpodobně ovlivnit i chronické přestavbové změny v postižených tkáních a potenciálně snad i modifikovat průběh choroby jako takové. Znovu se tak otevřely otázky o reálných schopnostech této vysoce specifické terapie uvést onemocnění do kompletní (klinické i laboratorní) remise či dokonce stavu vyléčení. Na většinu z nich však zatím neznáme odpověď. V následujícím přehledu budou nicméně shrnuty některé známé i nově se objevující informace o širokých účincích IL-5 na řadu procesů v organismu se zvláštním zaměřením na ty, které překračují konvenčně vnímaný zánět v dýchacích cestách.

Ústav klinické imunologie a alergologie FN Hradec Králové Univerzita Karlova Praha LF v Hradci Králové

Complex role of IL-5 in the pathogenesis of eosinophilic asthma

Literatura