Pacienti se syndromem suchého oka tvoří významnou část každodenní oftalmologické péče. Mezi rizikové faktory rozvoje syndromu suchého oka patří i diabetes mellitus. Významnou roli zde hrají změny homeostázy slzného filmu, chronický zánět povrchu oka a doprovázející patologie povrchových nervových vláken rohovky. Cílem této práce bylo popsat stav moderních biomarkerů poškození povrchu oka u pacientů s diabetem 1. typu a posoudit jejich využitelnost pro časný záchyt rozvoje syndromu suchého oka. Materiál a metodika: Do studie bylo zahrnuto celkem 19 pacientů s diabetem 1. typu a 15 pacientů v kontrolní skupině. Pacienti podstoupili detailní vyšetření povrchu oka, odběr biomateriálu k laboratorní analýze hladin matrixové metaloproteinázy 9 (MMP-9), exprese HLA-DR epiteliemi a snímání rohovky pomocí rohovkového konfokálního mikroskopu. Výsledky: Ve skupině pacientů s diabetem 1. typu byla statisticky významně nižší celková délka nervových vláken (p = 0,0482). Osmolarita, citlivost rohovky, vitální barvení povrchu oka, tear break-up time (TBUT) ani MMP-9 v slzném filmu se mezi skupinami statisticky významně nelišily (p = 0,8272, p = 0,6029, p = 0,3507, p = 0,7561 a p = 0,0826 respektive). HLA-DR exprese byla testována na skupině 10 pacientů s diabetem 1. typu a 8 pacientech kontrolní skupiny a u obou skupin byla mírná nebo žádná (p > 0,9999). Závěr: V souladu s dříve publikovanou literaturou jsme v naší studii potvrdili snížení celkové délky nervových vláken subbazálního plexu rohovky u pacientů s diabetem 1. typu oproti subjektům v kontrolní skupině. Neprokázali jsme však změny povrchu oka pomocí standardních ani nových markerů (hladina MMP-9, exprese HLA-DR antigenu na povrchu oka) u pacientů s DM1 oproti kontrolní skupině.

Patients with dry eye syndrome form a significant proportion of those treated in everyday ophthalmology practice. Diabetes mellitus is a major risk factor for the development of dry eye syndrome. Changes in tear film homeostasis, chronic inflammation and subsequent corneal nerve fiber pathology play a key role in its progression. The aim of this study was to describe the status of modern biomarkers of ocular surface damage in patients with type 1 diabetes and asses their utility in early diagnosis of dry eye syndrome. Material and methods: In total the pilot study included 19 patients with type 1 diabetes (T1D) and 15 patients in the control group. All patients underwent a detailed ocular surface examination, sample collection for matrix metalloproteinase-9 (MMP-9) laboratory analysis and epithelial HLA-DR expression evaluation, and in-vivo corneal confocal microscopy. Results: T1D patients showed statistically significantly reduced corneal nerve fiber length (p = 0.0482). The differences between the groups in terms of osmolarity, corneal sensitivity, Oxford score, tear break-up time and MMP-9 level were not statistically significant (p = 0.8272, p = 0.6029, p = 0.3507, p = 0.7561 and p = 0.0826 respectively). HLA-DR expression was examined in 10 T1D patients and 8 patients in the control group. Both groups showed minimal or no expression (p > 0.9999). Conclusion: The previously published literature supports our finding of corneal nerve fiber length reduction in T1D patients compared to controls. However, we did not find any significant changes in standard or modern ocular surface markers (MMP-9 levels, HLA-DR expression) measured in patients with dry eye syndrome.

Department of histology and embryology 2nd Faculty of medicine Charles University Prague

Department of ophthalmology nd Faculty of medicine Charles University and Motol University Hospital Prague

Department of physiology 2nd Faculty of medicine Charles University Prague

Modern biomarkers for early diagnosis of ocular surface disease in type 1 diabetes. A pilot study

Citace poskytuje Crossref.org