Autoři analyzovali 1644 operací strabismu a ptózy v průběhu desetiletého období roku 1997 až 2006 na Oční klinice FN Královské Vinohrady v Praze. Operace rozdělili do tří věkových skupin pacientů: 531 operací bylo u pacientů do 6 let a 508 operačních výkonů bylo u dětí a mladistvých od 7 do 18 let, dále studie zahrnovala 605 operačních postupů u dospělých starších 19 let. Operaci strabismu tvořilo 1401 samostatných či rozfázovaných operačních postupů a korekce ptózy byla provedena u 243 nemocných. Nejčastějším chirurgickým výkonem u strabismu byly oslabující či posilující operační techniky na horizontálních svalech v 65 %. U oslabujících technik autoři jednoznačně preferovali dózovatelnou parciální myotomii podle Gonina-Hollwicha, která tvořila 51 % operací na horizontálních svalech. Význam této operace podtrhovaly velice příznivé výsledky u operací kongenitální esotropie, Duanova syndromu I. a excesu divergence. Tato operační technika byla zařazena jako oslabující výkon v rámci Kestenbaumova postupu při řešení tortikolis pro horizontální nystagmus. Samostatný operační výkon na šikmých a vertikálních svalech byl proveden v 16 %, kdy nejčastějším operačním postupem byl retropozice dolního šikmého svalu podle Parkse a na druhém místě jeho parciální myotomie elektrokauterem podle Romera-Martineze. Oslabující operace byly použity společně na horizontálních a šikmých svalech v 10 %. Rozličné operační techniky včetně transpozičních byly indikovány při parézách zevních očních svalů a tortikolis. Představovaly celkově 12 % ze všech operačních výkonů pro strabismus. Nejčastější operací ptózy u dětí a mladistvých představoval frontotarzální závěs podle Foxe (51 %) a u dospělých to byla tarzoresekce horního víčka podle Fasanelly (74 %).
The authors analyzed medical records of 1644 surgeries of strabismus and ptosis performed during the ten-years period (1997–2006). The surgeries were divided into three groups according to the age of the patients: 531 surgeries were performed in patients until the age of 6 years, 508 surgeries were in children aged 7–18 years, and the study included also 605 operative procedures in adult patients aged 19 years and older. The strabismus operations formed 1401 single or multi-phases surgeries and the ptosis correction was performed in 243 patients. The most common surgical procedures in strabismus were weakening or strengthening procedures on the horizontal muscles (65 %). Out of the weakening procedures, the authors positively preferred the adjustable partial myotomy acc. Gonin-Hollwich, which formed 51 % of surgeries on horizontal muscles. The very favorable results underlined the importance of this type of surgery in congenital esotropia, Duane syndrome I., and in excess of divergence. This surgical technique was also used as a weakening procedure as a part of the Kestenbaum procedure in the treatment of torticollis in horizontal nystagmus. The solely surgery on oblique or vertical muscles was performed in 16 %, and the most common operative procedure was the retro-position of the lower oblique muscle acc. to Parkes, and on the second place, there was its partial myotomy with electro-cautery acc. to Romer-Martinez. The weakening procedures were used together on the horizontal and oblique muscles in 10 %. Different surgical procedures, including the transposition’s ones, were indicated in external ocular muscles palsies and torticollis. Altogether they formed 12 % of all strabismus surgeries. The most common procedure to treat the ptosis in children and teenagers was the fronto-tarsal suspension acc. to Fox (51 %), and in adults, it was the tarso-resection of the upper eyelid acc. to Fasanella (74 %).
Autoři zvažovali přínos refrakčního výkonu a jaký bude pravděpodobný vývoj v postavení očí u 102 dospělých uvažujících o refrakčním výkonu. Indikací byla porucha postavení očí či amblyopie u žadatelů o tento výkon, kteří byli vyšetřeni v letech 1996 až 2002. Základní refrakční vyšetření bylo vždy doplněno o podrobný ortoptický rozbor. Na jeho podkladě nedoporučili refrakční výkon u 14 vyšetřených (14 %). Kontraindikací refrakčního výkonu byla u 9 vyšetřených ARK, neboť následná změna velikosti úchylky či operační úprava strabismu by mohla vést k diplopii. Za nevhodnou indikaci dále považovali exces konvergence při vysokém AC/A u hyperopií, kdy nebylo možno vyloučit přetrvání kosmeticky i funkčně zásadní konvergentní úchylky do blízka. Na základě tohoto vysvětlení se 5 pacientů refrakčnímu výkonu nepodrobilo. Hlavní náplní sdělení je rozbor vývoje postavení očí a binokulárních funkcí u 46 dospělých pacientů, kteří se po komplexním strabologickém a refrakčním vyšetření rozhodli podstoupit refrakční výkon, ale i další ortoptickou péči. Úprava refrakční vady byla provedena metodou LASIK (Laser in Situ Keratomileusis) na 69 očích (80 %) a CLE (Clear Lens Extraction) na 17 očích (20 %) Z ortoptických rozborů před a po refrakčním výkonu vyplynulo, že u všech 29 i jen částečně akomodativních esotropií se po refrakčním výkonu zmenšila úchylka v průměru z +11,2 st. (v rozsahu +2 st. do +30 st.) na +5,4 st. (v rozsahu paralelního postavení do +20 st.), a to u většinové zastoupené hyperopie, ale i u 6 myopií. Zlepšení postavení bulbů bylo bez přímé závislosti velikosti hyperopie k původní úchylce. U 23 pacientů (79 %) s esotropií nebyla úchylka po refrakčním výkonu větší než 5 st. Postavení očí bylo kosmeticky plně vyhovující a tedy nebylo ani indikací k operační úpravě.U 9 pacientů (35 %) s esotropií při hyperopii bylo zaznamenáno zlepšení binokulárních funkcí. Teoretickým důvodem by mohla být nově vzniklá emetropie umožňující trvalou optimální senzorickou informaci. U všech 17 exotropií nebyla zaznamenána podstatná změna ve velikosti úchylky ani obnova binokulárních funkcí, pokud již nebyly zachovány. Autoři řešili operativně postavení očí u 12 pacientů, přičemž ve 2/3 převládala exotropie. U 11 pacientů podle charakteru strabismu volili oslabující či posilující výkony na horizontálních přímých svalech. Pouze jednou indikovali retropozici dolního šikmého svalu pro současně přítomnou tortikolis pří exotropii.Po operaci i v dalších měsících nebyla zjištěna zbytková úchylka větší než 5 st. Binokulární funkce nebyly obnoveny u žádného pacienta. Byla prokázána střídavá suprese či potlačení vjemu na jednom oku.
The authors estimated the contribution of the refraction intervention and a possible evolution in the position of eyes in 102 adult individuals considering a refraction intervention. The indications for this intervention were a disorder in eye position or amblyopia in those who were interested in this operation and were examined in the years 1996 to 2002. The basic refraction examination was always supplemented by a detailed orthoptic analysis. Based on this examination the intervention was not recommended in 14 examined subjects (14%). ARK represented the contraindication of the refraction intervention in 9 patients, since subsequent changes in the size of the deviation or operation adjustment of strabismus could result in diplopia. An excessive convergence with a high AC/A in hyperopia was also considered as an unsuitable indication, since a lasting cosmeticandfunctional significantconvergentdeviationintoneardistances could not be excluded. Five patients declined from the refraction intervention on the basis of this explanation. The paper is mainly dealing with an analysis of the development of position of the eyes and binocular functions in 46 adult patients, who decided to undergo a refraction intervention and further orthoptic care after a complex stroboscopic and refractionexamination.Theadjustment of refractive errorwasmade by theLASIK methods (Laser in Situ Keratomileusis) on 69 eyes (80 %) and CLE (Cleans Lens Extraction) on 17 eyes (20 %). The orthoptic analyses before and the refraction intervention revealed that in all 29 even only partially accommodating esotropia, the deviation was diminished after the refraction intervention on the average by +11.2 degrees (in the rage of +2 degrees to +30 degrees) to 5.4 degrees (in the range of parallel position to +20 degrees) in the predominantly represented hyperopia, but also in 6 myopias. The improved position of the bulbs was not directly associated with the degree of hyperopia with the original deviation.The deviation after the refractioninterventionin23 patients (79%) with esotropiawasnot higher than +5 degrees. The cosmetic position of the eyes was completely satisfactory and did not therefore represent even indication for the operation. The 9 patients (35%) with esotropia and hyperopia there ware an improvement of binocular functions. It could be theoretically due to the newly developed emetropia making permanent optimal sensory information possible. In all 17 exotropias there were not any significant changes in the size of deviation and the binocular functions were not reestablished, if they were not retained before. The position of eyes was solved surgically in 12 patients, while exotropia predominated in two thirds of them. The weakening or strengthening interventions on horizontal straight muscles were selected according to character of strabismus in 11 patients. Recession of the lower oblique muscle was indicated one case only for the simultaneously present torticollis with exotropia. The residual deviation was not greater than 5 degreesimmediately after theoperation or duringthe followingmonths.Binocular functions were not reestablished in any patients. A alternate suppression or suppression of perception on one eye were proved.
- MeSH
- dospělí MeSH
- fotorefrakční keratektomie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- refrakce oka kontraindikace metody MeSH
- refrakční chirurgické výkony MeSH
- refrakční vady diagnóza MeSH
- strabismus chirurgie MeSH
- vidění binokulární MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- srovnávací studie MeSH
