Cílem sdílení genomických dat je umožnit bezpečný přístup k těmto údajům především za účelem výzkumu, personalizované zdravotní péče a tvorby zdravotních politik. Sdílení dat má potenciál urychlit výzkum a přinést významný pokrok v chápání zdraví a nemocí, avšak naráží na právní a etické problémy spojené s ochranou soukromí a důvěrnosti informací. Kromě mnohdy neintuitivní evropské legislativy vedoucí k různým právním interpretacím, existují v jednotlivých zemích Evropské unie další národní pravidla, která mohou nakládání s genomickými daty dále specifikovat. Tato různorodost komplikuje mezinárodní spolupráci a sdílení dat, a to nejenom v genetice, ale i v jiných oblastech biomedicínského výzkumu. Tato práce analyzuje základní právní rámec a jeho aplikaci umožňující sdílení genomických dat a objasňuje pojmy dalšího zpracování, sekundárního využití a účelu zpracování dat. Dále zdůrazňuje význam souhlasu subjektů údajů a specifických výjimek z obecného zákazu zpracování citlivých dat. Pro efektivní sdílení genomických dat je nezbytné dodržovat evropské a národní právní předpisy, včetně jasného stanovení účelu a právního základu zpracování. Mezinárodní spolupráce vyžaduje harmonizaci právních předpisů a důkladnou správu dat. Tento článek analyzuje základní dynamiku a zákonnost sdílení dat v oblasti genomického výzkumu.
The aim of genomic data sharing is to enable secure access to this data, primarily for research, personalized healthcare and health policy-making. Data sharing has the potential to accelerate research and bring about significant advances in the understanding of health and disease, but it faces legal and ethical issues related to the protection of privacy and confidentiality of information. In addition to the often counterintuitive European legislation leading to different legal interpretations, there are other national rules in individual European Union countries that can further specify the handling of genomic data. This diversity complicates international cooperation and data sharing, not only in genetics but also in other areas of biomedical research. This thesis analyzes the basic legal framework and its application enabling the sharing of genomic data and clarifies the concepts of further processing, secondary use and purpose of data processing. Furthermore, it stresses the importance of data subjects' consent and specific exceptions to the general ban on processing sensitive data. For effective sharing of genomic data, it is essential to comply with European and national legislation, including a clear definition of the purpose and legal basis of processing. International cooperation requires regulatory harmonization and robust data management. This paper analyzes the fundamental dynamics and legality of data sharing in the field of genomic research.
