Depresivní stavy patří k nejčastějším důvodům vyhledání psychiatrické péče. Léčba depresivní poruchy však zůstává nedostatečně úspěšná. Účinnost antidepresiv bývá považována za srovnatelnou, většina studií však při hodnocení účinnosti léčby zanedbává heterogenitu depresivních stavů. Výzkum biomarkerů zatím nepřináší významný posun v diagnostice, léčbě ani prognózách onemocnění. Zbývá tak především plné využití stávajících možností a individualizace léčby. Vodítkem pro správné rozhodnutí o léčbě může být specifický klinický obraz, důležitou roli hrají také očekávání pacienta vč. obav z konkrétních nežádoucích účinků a známá rizika lékových interakcí. Předpokladem personalizace léčby je však také široký rejstřík přípravků, které lékař aktivně zvažuje v každém kroku léčby. Důležité je proto nesetrvávat v navyklých stereotypech, ale pravidelně vlastní léčebné postupy aktualizovat.
Depressive states belong to most common reasons for psychiatric care seeking. However, the treatment of depressive disorder remains insufficiently successful. Antidepressants are considered as comparably efficacious, but most studies assessing the treatment effectiveness neglect a heterogeneity of depressive conditions. Biomarker research has not yielded a significant shift in disease diagnostic, treatment or prognosis yet. Therefore, a comprehensive application of currently available options and the treatment individualization are the main remaining way. A specific clinical presentation might be a guide for correct treatment option. Patients´ expectations, including their concerns about specific side effects, and known risks of drug interactions play an important role as well. However, the wide range of drugs that are actively considered by a physician at every step of the treatment are a necessary assumption for a personalised treatment. Therefore, it is important not to persist in accustomed stereotypes but to update personal treatment procedures regularly.
