Úvod: Přestože je infliximab (IFX) dosud „zlatým standardem“ biologické léčby Crohnovy nemoci (CN), jeho účinnost se může lišit v závislosti na mnoha faktorech. Jedním z nich je individuální reakce pacienta na lék. Významným klinickým problémem je imunogenicita IFX, kdy může až u 60 % léčených pacientů dojít k vývoji protilátek proti léčivu, což vede ke ztrátě odpovědi na léčbu a/nebo k nežádoucím reakcím na terapii. Od roku 2020 je k léčbě nemocných s CN k dispozici infliximab k subkutánnímu podání (IFX-SC), jehož farmakokinetika se vyznačuje stabilní a vysokou údolní koncentrací léčiva (TL – trough level) v krevním oběhu. Je možné, že jedním z důsledků této vlastnosti IFX-SC je jeho nižší míra imunogenicity. Předkládáme prospektivní studii sledování pacientů s diagnózou CN s velmi těžkým až refrakterním průběhem, kteří byli léčeni IFX-SC. Cílem studie bylo sledování imunogenicity IFX-SC včetně sledování dynamiky TL a protilátek proti léčivu (anti-IFX). Je popsána dynamika klinických, zobrazovacích a laboratorních markerů CN v průběhu jednoho roku sledování a léčby. Materiál a metodika: Do studie bylo zařazeno 23 pacientů s diagnózou CN s anamnézou selhání 2–6 předchozích linií biologické léčby, přičemž jednou z proběhlých terapií byl nitrožilní infliximab (IFX-IV). Pacienti byli rozděleni do dvou ramen indukční léčby na základě přítomnosti anti-IFX. Udržovací terapie představovala 120 mg s.c. ? 14 dní, v případě potřeby intenzifikace se jednalo o 240 mg s.c. ? 14 dní. Nemocní byli sledováni v týdnech (W – week) W0, W4, W14, W30 a W52, přičemž byly zaznamenány Harvey-Bradshawův index (HBI), sérová hladina C-reaktivního proteinu (CRP), fekální koncentrace kalprotektinu (FC), hladina léku (TL IFX) a anti-IFX. Dále bylo stanoveno endoskopické a ultrasonografické skóre nemoci (SES-CD a IUS) a u všech pacientů byl vyšetřen haplotyp HLA DQA1*05. Data byla analyzována pomocí softwaru MedCalc® s použitím neparametrických statistických metod a binární logistické regrese. Výsledky: U 13 z 23 pacientů (56,5 %) bylo zaznamenáno 52týdenní setrvání na léčbě IFX-SC se signifikantním poklesem všech sledovaných klinických, zobrazovacích i laboratorních markerů aktivity CN. V průběhu terapie došlo u 8 ze 16 vstupně anti-IFX pozitivních osob k sérokonverzi k negativním anti-IFX (50 %). Žádný z pacientů léčených IFX-SC ve W52 již nepotřeboval konkomitantní léčbu imunomodulátory. Během 52 týdnů terapie nebyla ve sledované kohortě zaznamenána ani jedna nová senzibilizace infliximabem. Závěr: Subkutánní cesta podání infliximabu může být vhodným a úspěšným řešením v situaci, kdy je žádoucí reindukce terapie infliximabem, a to včetně pacientů s přítomností neutralizujících protilátek proti léčivu.
Introduction: Despite infliximab (IFX) still being the “gold standard” of biological therapy for Crohn’s disease (CD), its effectiveness may vary depending on many factors. One of these factors is the individual patient’s reaction to the drug. A significant clinical problem is the immunogenicity of IFX, where up to 60% of treated patients may develop antibodies against the drug, leading to a loss of response to treatment and/or adverse reactions to therapy. Since 2020, subcutaneous infliximab (IFX-SC) has been available for treating CD patients, characterized by its stable and high trough level (TL) concentration in blood. It is possible that one consequence of this property of IFX-SC is its lower rate of immunogenicity. We present a prospective study of patients diagnosed with CD with severe to refractory courses, treated with IFX-SC. The aim of the study was to monitor the immunogenicity of IFX-SC, including the dynamics of TL and anti-drug antibodies (anti-IFX). The dynamics of clinical, imaging, and laboratory markers of CD over one year of monitoring and treatment are described. Materials and methods: The study included 23 patients diagnosed with CD who had failed 2 to 6 previous lines of biological therapy, one of which was intravenous infliximab (IFX-IV). Patients were divided into two arms of induction therapy based on the presence of anti-IFX. Maintenance therapy consisted of 120 mg s.c. every 14 days, and intensification was 240 mg s.c. every 14 days if necessary. Patients were monitored at weeks W0, W4, W14, W30, and W52, recording Harvey-Bradshaw Index (HBI), serum C-reactive protein (CRP), fecal calprotectin (FC) concentrations, drug trough levels (TL IFX) and serum anti-drug antibodies (anti-IFX). Endoscopic and ultrasonographic disease scores (SES-CD and IUS) were determined, and HLA DQA1*05 haplotype was examined in all patients. Data were analyzed using MedCalc® Statistical Software with non-parametric statistical methods and binary logistic regression. Results: 52-week persistence on IFX-SC treatment was recorded in 13 out of 23 patients (56.5%), with a significant decrease in all monitored clinical, imaging, and laboratory markers of CD activity. During the therapy, 8 out of 16 initially anti-IFX positive individuals seroconverted to negative anti-IFX (50%). None of the patients treated with IFX-SC in W52 needed concomitant immunomodulator treatment. No new sensitization to infliximab was recorded in the cohort during the 52-week therapy. Conclusion: The subcutaneous route of infliximab administration may be a suitable and successful solution in situations where reinduction of infliximab therapy is desired, including patients with the presence of neutralizing antibodies against the drug.
Úvod: Převod biologické léčby (switch) z originálního na biosimilární infliximab je prokazatelně efektivním a bezpečným postupem. Méně informací je v klinické praxi o switchi z jednoho biosimilárního léčiva na jiný. Cíl: Prospektivní, observační studie provedená v jednom terciálním IBD centru v letech 2021 a 2022 se zaměřila na posouzení účinnosti a bezpečnosti léčby po převedení z jednoho biosimilárního léčiva (CT-P13) na jiný biosimilární infliximab SB-2 u nemocných s idiopatickými střevními záněty. Metodika: Do sledování bylo zařazeno celkem 287 nemocných s Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou, kteří byli v průměru 6 měsíců před ne-medicínským switchem v klinické a laboratorní remisi onemocnění. Výsledky: V průběhu 13 měsíců po provedené změně léčby bylo zjištěno, že perzistence na léčbě po switch na biosimilární infliximab SB-2 byla 86,4 % a nedošlo k významnějším změnám v klinických ani biologických parametrech aktivity IBD. Předčasně muselo po provedení switche ukončit léčbu 39 nemocných (13,9 %), a to pro ztrátu účinnosti, vznik vedlejších efektů terapie nebo pro ztrátu sledování. Nebyly zjištěny vyšší projevy imunogenicity léčby po provedené změně léčby z infliximabu CT-P13 na infliximab SB-2. Závěr: Ne-medicínský switch biologické léčby z jednoho (CT-P13) na jiný biosimilární infliximab (SB-2) není spojen s vyšším rizikem destabilizace IBD nebo s vyšším rizikem imunogenicity.
Introduction: Therapeutical switch from originator to biosimilar infliximab has been proved as effective and safety procedure. We have a few information about non-medical swich from one biosimilar to the another biosimilar infiximab. Aim: This is a prospective observational study from one tercial IBD center, performed in 2021 and 2022 which was focused on efficacy and safety after switch from infliximab CT-P13 to infliximab SB-2 in patients with IBD. Methods: The cohort group comprised with 287 patients with IBD who have been consecutively treated with infliximab CT-P13 and they were switched to infliximab SB-2. All the re cruited patients were in clinical and biological sustained remission at mean for 6 months before the switch. Results: We proved that persistence on infliximab SB-2 therapy after the switch was 86.4% of treated patients, no significant changes in clinical inflammatory activities and biological parameters have been detected after the switch. The therapy termination due to side effects or loss of response in 39 patients (13.9%) has been detected due to lost of clinical response, side effects or lost of follow-up. No higher immunogenicity after the switch was found. Conclusion: Non-medical switch from one biosimilar infliximab (CT-P13) to another one (SB-2) was not associated with higher risks of disease destabilisation or immunogenicity.
BACKGROUND: A subcutaneous formulation of infliximab (IFX-SC) approved to treat patients with inflammatory bowel disease may offer improved efficacy versus intravenous infliximab. METHODS: Patients with refractory Crohn's disease (CD, n = 32) previously treated unsuccessfully with at least 2 biologics were treated with IFX-SC and followed from baseline at Week 0 (W0) to Week 30 (W30). The study's primary endpoint was the treatment's persistence at W30, while secondary goals included the analysis of serum infliximab trough levels (TL IFX), dynamics of anti-IFX antibodies (ATIs), and clinical, serum and fecal markers of CD activity during IFX-SC treatment. RESULTS: Midterm treatment persistence with the continuation of treatment after W30 was 53%. TL IFX median values showed rapid, significant upward dynamics and exceeded 15.5 μg/mL at W30, whereas median ATI levels significantly declined. Among ATI-negative patients at W0 (n = 15), only one showed IFX immunogenicity with newly developed ATIs at W30. Among ATI-positive patients at W0, ATI seroconversion from ATI-positive to ATI-negative status was observed in 10 of 17 patients (58.8%). Patients who had continued IFX-SC treatment at W30 showed significant decreases in C-reactive protein (P = .0341), fecal calprotectin (P = .0002), and Harvey-Bradshaw index (P = .0029) since W0. CONCLUSIONS: Patients with refractory CD previously treated with at least 2 biologics exhibited clinically relevant improvement with IFX-SC, which showed less immunogenic potential than IFX-IV and highly stable TL IFX.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Úvod: Idiopatické střevní záněty (IBD – inflammatory bowel disease) mohou být sdruženy s těžším průběhem infekcí a s odlišnou odpovídavostí na očkování, a to zejména v případech komplikovaného průběhu IBD a v souvislosti s podávanou imunomodulační terapií. Cílem práce bylo popsání vývoje pandemie covidu-19 v letech 2020–2022 u pacientů s diagnózou IBD a s dlouhodobě probíhající biologickou terapií. Metody: Byla provedena retrospektivní analýza výskytu infekce virem SARS-CoV-2 v populaci 1 177 nemocných s diagnózou IBD (Crohnovy nemoci nebo ulcerózní kolitidy) léčených dlouhodobě biologickou terapií (IBD kohorta). Zjišťovali jsme incidenci, míru hrubé incidence, standardizovaný poměr incidence covidu-19 v IBD kohortě a poměr rizika na výskyt infekce v závislosti na druhu podávaného biologického léčiva. Byla popsána dynamika výskytu covidu-19 v závislosti na převažující variantě viru SARS-CoV-2 v populaci a byla analyzována aktuální proočkovanost IBD kohorty. Výsledky: Od ledna 2020 do dubna 2022 bylo v IBD kohortě zaznamenáno 548 potvrzených případů infekce covidu-19 (46,6 %), přičemž z osob s dokončeným očkováním proti viru SARS-CoV-2 infekcí onemocnělo 39 % a z neočkovaných 95 % pacientů. Standardizovaný poměr incidence covidu-19 byl v IBD kohortě ve srovnání s běžnou českou populací o 27 % vyšší. Dynamika vývoje počtu pozitivních případů covidu-19 v IBD kohortě byla identická se situací v celé ČR. Vyšší poměr rizika infekce byl prokázán u nemocných léčených inhibitory tumor-nekrotizujícího faktoru, nikoli však u pacientů léčených anti-integriny nebo monoklonálními protilátkami proti interleukinům. V IBD kohortě bylo řádně očkováno 85,2 % pacientů, což bylo signifikantně více než proočkovanost celé české populace. Diskuze a závěr: Výskyt covidu-19 u nemocných s těžkým průběhem IBD a dlouhodobou biologickou léčbou byl v uplynulých 2 letech vyšší ve srovnání s běžnou českou populací, a to přes vysokou proočkovanost této rizikové skupiny pacientů. Vyšší riziko bylo sdruženo s terapií inhibitory tumor-nekrotizujícího faktoru.
Background: Inflammatory bowel disease (IBD) may be associated with a more severe course of infections and a different response to vaccination, especially in complicated IBD course and in association with immune-modifying IBD treatment. The aim of this study was to describe COVID-19 pandemic during years 2020–2022 in IBD patients with long-term biological therapy. Methods: A retrospective analysis of SARS-CoV-2 infection incidence in the population of 1,177 IBD (Crohn’s disease or ulcerative colitis) patients with long-term biological therapy (IBD cohort) was performed. The incidence rate, crude incidence rate and standardized incidence ratio of COVID-19 in the IBD cohort, the odds ratio of infection depending on the type of biologic therapy administered, the dynamics of COVID-19 incidence depending on the predominant SARS-CoV-2 variant in the population and the current vaccination coverage of the IBD cohort were calculated. Results: From January 2020 to April 2022, 548 confirmed cases of COVID-19 (46.6%) were reported in the IBD cohort, with 39% share of PCR positivity in vaccinated individuals and with 95% occurrence of infection in unvaccinated part of the IBD cohort. Standardized incidence rate ratio of COVID-19 was 27% higher in the IBD cohort compared to the general Czech population. The dynamics of the development of the number of positive cases of COVID-19 in the IBD cohort was identical to the situation in the entire country. A higher odds ratio of the chances of infection was demonstrated in patients treated with tumor necrosis factor inhibitors, but not in patients treated with anti-integrins or monoclonal antibodies against interleukins. In the IBD cohort, 85.2% of patients were properly vaccinated, which was significantly more than the vaccination rate of the entire Czech population. Discussion and conclusion: During the two pandemic years, the incidence of COVID-19 in patients with severe IBD and long-term biological treatment was higher compared to the general Czech population, despite the favorable vaccination coverage of this high-risk patients’ group. A higher risk was associated with tumor necrosis factor inhibitor therapy.
Cíl studie: Ověřit efekt a bezpečnost perorálně podávaného vitaminu B12 u pacientů s Crohnovou nemocí po ileokolické resekci. Metodika: U 23 pacientů s Crohnovou nemocí po ileokolické resekci a nízkou počáteční koncentrací kobalaminu jsme porovnávali jeho hladinu a hladinu aktivní formy po měsíční suplementaci kobalaminem (kohorta A) s 19 pacienty rovněž s Crohnovou chorobou po resekci ilea, užívající substituci vitaminem B12 dva měsíce (kohorta B). Výsledky: U obou sledovaných skupin byl po 14 dnech terapie kobalaminem zaznamenán signifikantní vzestup jak sérové hladiny vitaminu B12, tak i jeho aktivní formy. Nadále byly koncentrace obou sledovaných parametrů po dobu trvání suplementace cyanokobalaminem stabilní. V případě přerušení substituce po 30 dnech od zahájení (kohorta A) došlo k opětovnému poklesu hladin obou analytů, zatímco v kohortě B (terapie trvající 60 dnů) nedošlo k signifikantní fluktuaci hladin ani jednoho z měřených parametrů. Kohorta B (2měsíční suplementace) zaznamenala signifikantně vyšší koncentraci celkového kobalaminu (p = 0,0044), nikoli však aktivního vitaminu B12. Spearmanův korelační koeficient hladin celkového a aktivního kobalaminu byl relativně velmi vysoký (r = 0,8081; p = 0,0001), a dokládá tak dobrou korelaci dynamiky vzestupu obou sledovaných forem vitaminu B12. Závěr: Perorální substituce kobalaminem v dávce 1 000 μg denně je efektivní metoda volby léčby deficitu kobalaminu u pacientů po ileokolické resekci pro Crohnovu nemoc, neboť promptně vedla k normalizaci a udržení fyziologické koncentrace kobalaminu v séru.
Aim of the study: To verify the efficacy and safety of orally administered vitamin B12 in patients with Crohn’s disease after ileo-colonic resection. Methods: We compared cobalamin levels and his active form in 23 patients with Crohn’s disease after ileo-colonic resection and low initial cobalamin concentrations, after one month of cobalamin supplementation (cohort A) with 19 patients also with Crohn’s disease after ileo-colonic resection taking vitamin B12 replacement for two months (cohort B). Results: After 14 days of cobalamin therapy, both groups showed a significant increase in serum vitamin B12 levels and its active form. The concentrations of both monitored parameters remained stable for the duration of cyanocobalamin supplementation. In case of discontinuation of the substitution after 30 days from the start (cohort A), the levels of both analytes decreased again, while in cohort B (therapy lasting 60 days) there was no significant fluctuation in the levels of either of the measured parameters. Cohort B (two-month supplementation) had significantly higher concentrations of total cobalamin (P = 0.0044), but not of active vitamin B12. The Spearman correlation coefficient of total and active cobalamin levels was relatively very high (r = 0.8081; P = 0.0001, thus demonstrating a good correlation between the dynamics of the rise in both forms of vitamin B12. Conclusion: Oral cobalamin substitution replacement at a dose of 1,000 μg per day is an effective method of choice for the treatment of cobalamin deficiency in patients after ileo-colonic resection for Crohn’s disease, as it promptly led to normalization and maintenance of physiological serum cobalamin concentrations.
- MeSH
- aplikace orální MeSH
- Crohnova nemoc * chirurgie farmakoterapie MeSH
- dospělí MeSH
- ileum chirurgie MeSH
- kohortové studie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- senioři MeSH
- vitamin B 12 * aplikace a dávkování krev terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
