Hyperintenzity bíle hmoty (HBH) patří mezi nejčastěji replikované nálezy získané zobrazovacími metodami u bipolární poruchy (BP). Není jasné, zda jsou tyto leze artefaktem souvisejícím se souběžnými somatickými či duševními nemocemi, nebo mají přímý vztah k BP, nebo dokonce představují biologický rizikový faktor nemoci. Abychom zhodnotili, zda HBH splňují kritéria pro biologický znak BP, vyšetřili jsme magnetickou rezonancí 15 potomků rodičů s BP, kteří sami trpěli afektivní poruchou, 20 zdravých potomků rodičů s BP a 18 zdravých osob bez výskytu duševních poruch v rodině. Výskyt HBH byl určen z FLAIR (Fluid Attenuated Inversion Recovery) obrazu pořízených na 1,5T skeneru a jejich rozsah byl hodnocen dle semikvantitativní stupnice. Celkově jsme nalezli nízkou frekvenci HBH a převažovaly hyperintenzity malého rozsahu. Dále nebyl zjištěn rozdíl ve výskytu těchto hyperintenzit mezi skupinami postižených a zdravých potomků rodičů s bipolární poruchou a zdravých kontrol. Naše výsledky tedy nepotvrdily předpoklad, že by HBH mohly představovat biologický marker vulnerability pro bipolární poruchu. Studie byla součástí mezinárodního projektu, v tomto textu jsou prezentovány výsledky souboru získané v Psychiatrickém centru Praha.

White matter hyperintensities (WMHs) are among the most replicated neuroimaging findings in bipolar disorders (BD). It is not clear whether these lesions are an artifact of comorbid conditions, directly associated with the illness and even possibly represent biologic al markers for the illness. To test whether WMHs meet criteria for a biological marker, we recruited 15 affected and 20 unaffected offspring of bi polar probands, and 18 healthy controls without any personal or family history of psychiatric disorders. We used FLAIR (Fluid Attenuated Invers ion Recovery) images obtained at a 1.5T scaner to determine presence of WMHs. Lesions were rated by using a validated semi-quantitative scale . We found a low rate of low grade WMHs in all groups. The proportion of WMH-positive participants was comparable between the unaffected, affected high-risk groups and healthy controls. Therefore, WMHs do not appear to be a biological vulnerability marker of BD. The study w as part of an international project, in this paper we presented results obtained in Prague Psychiatric Center.

• Klíčová slova
• hyperintenzity bílé hmoty, MR, bipolární afektivní porucha, endofenotyp,
• MeSH
• bipolární porucha diagnóza   genetika   MeSH
• depresivní poruchy diagnóza   epidemiologie   MeSH
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• financování organizované MeSH
• genetická predispozice k nemoci epidemiologie   genetika   MeSH
• lidé MeSH
• magnetická rezonanční tomografie metody   MeSH
• mozek patologie   růst a vývoj   MeSH
• prediktivní hodnota testů MeSH
• rizikové faktory MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• lidé MeSH

Decreased volumes of subgenual cingulate (SGC) have been reported primarily among familial bipolar patients, which is one of the hallmarks of an endophenotype. In order to investigate specificity of SGC volume abnormalities to familial mood disorders and to test whether SGC volumes represent an endophenotype for BD, we measured SGC volumes in young affected and unaffected relatives of bipolar patients (high-risk design) and in sporadic bipolar patients. We included 20 unaffected, 15 affected offspring of bipolar I or bipolar II parents, 18 controls, and 19 sporadic bipolar patients between 15 and 30 years of age. SGC volumes were measured on 1.5 T 3D anatomical MRI images using standard methods. We also combined the effect sizes from all published studies of sporadic patients with mood disorders (N = 61) and controls (N = 84) using random-effect models. We found comparable SGC volumes among unaffected, affected offspring of BD parents and controls (F = 0.7, df = 2; 50, P = 0.47). Likewise no SGC abnormalities were found between sporadic bipolar and control subjects (F = 2.31, df = 1; 34, P = 0.14). When combining all available data from sporadic patients, there were no differences in left (SDM 0.19, 95% CI -0.13 to 0.51) or right (SDM -0.11, 95% CI -0.47 to 0.26) SGC volumes between sporadic bipolar patients and controls. The limitations of the study are cross-sectional design and inclusion of both bipolar I and bipolar II probands. In conclusion, SGC volume abnormalities were absent in unaffected, affected relatives of bipolar patients as well as sporadic bipolar patients and thus did not meet criteria for endophenotype.

• MeSH
• analýza hlavních komponent MeSH
• analýza rozptylu MeSH
• bipolární porucha * patologie   psychologie   MeSH
• cingulární gyrus * patologie   MeSH
• dítě postižených rodičů * psychologie   statistika a číselné údaje   MeSH
• dospělí MeSH
• funkční lateralita MeSH
• lidé MeSH
• magnetická rezonanční tomografie metody   MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• počítačové zpracování obrazu metody   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

BACKGROUND: The amygdala plays an important role in the regulation of emotions and has been implicated in the pathophysiology of mood disorders. Studies of amygdala volumes in mood disorders have been conflicting, with findings of increased, decreased and unchanged amygdala volumes in patients relative to controls. We present the largest meta-analysis of amygdala volumes in mood disorders and the first one to investigate modifying effects of clinical, demographic and methodological variables. METHODS: We reviewed 40 magnetic resonance imaging studies investigating amygdala volumes in patients with unipolar or bipolar disorders. For meta-analysis we used standardized differences in means (SDM) and random effect models. In the search for sources of heterogeneity, we subdivided the studies based on diagnosis, setting, age, medication status, sex, duration of illness, slice thickness, interrater reliability of tracing and anatomical definitions used. RESULTS: The volumes of the left and right amygdala in bipolar (N=215) or unipolar (N=409) patients were comparable to controls. Bipolar children and adolescents had significantly smaller left amygdala volumes relative to controls (SDM=-0.34, 95%CI=-0.65; -0.04, z=-2.20, p=0.03), whereas bipolar adults showed a trend for left amygdala volume increases (SDM=0.46, 95%CI=-0.03; 0.96, z=1.83, p=0.07). Unipolar inpatients had significantly larger left (SDM=0.35, 95%CI=0.03; 0.67, z=-2.17, p=0.03) amygdala volumes than controls, with no significant amygdala volume changes in unipolar outpatients. LIMITATIONS: Heterogeneity of included studies. CONCLUSIONS: The absence of overall differences in amygdala volumes, in the presence of significant and sometimes mirror changes in patient subgroups, demonstrates marked heterogeneity among mood disorders. Amygdala volume abnormalities may not be associated with mood disorders per se, but rather may underlie only some dimensions of illness or represent artifacts of medication or comorbid conditions.

• MeSH
• amygdala * patofyziologie   patologie   MeSH
• bipolární porucha patologie   MeSH
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• funkční lateralita * MeSH
• lidé MeSH
• magnetická rezonanční tomografie * MeSH
• mapování mozku metody   MeSH
• mladiství MeSH
• počítačové zpracování obrazu MeSH
• poruchy nálady * patofyziologie   patologie   MeSH
• věkové faktory MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• metaanalýza MeSH
• práce podpořená grantem MeSH