Kardiovaskulární onemocnění jsou po komplikacích v těhotenství nejčastější příčinou úmrtí těhotných žen ve vyspělém světě a postihují 1–4 % těhotenství. Během těhotenství nastává v organismu řada fyziologických změn. Mezi ty nejvýznamnější patří hemodynamické změny kardiovaskulárního systému, ke kterým dochází již v časných fázích gravidity a svého vrcholu dosahují kolem 32. týdnu těhotenství. Pro zdravé ženy nepředstavují tyto změny výrazné riziko, ale pro pacientky s již známým či doposud asymptomatickým srdečním onemocněním mohou mít závažný dopad. Diagnostika srdečního selhání v těhotenství bývá ovšem často obtížná, protože klinické projevy kardiální dekompenzace mohou být zaměňovány za obtíže spojené s graviditou a na diagnózu srdečního selhání se ne vždy pomýšlí. Pacientky s již diagnostikovaným srdečním selháním by měly svůj záměr otěhotnět konzultovat se svým kardiologem, který by měl rizika gravidity pro matku i plod zhodnotit a zajistit optimální podmínky pro průběh těhotenství i samotného porodu. Těhotné ženy s kardiovaskulárním onemocněním vždy patří do péče multioborového týmu, jehož nedílnou součástí by měl být i kardiolog. Klinický stav těchto pacientek je nutné velmi pečlivě monitorovat a včasně reagovat na jeho změny odpovídající úpravou farmakoterapie.
Cardiovascular disease is the most common cause of death in pregnant women in developed countries after complications in pregnancy, affecting 1–4% of pregnancies. During pregnancy, several physiological changes occur in the body. Among the most important are the haemodynamic changes in the cardiovascular system, which occur in the early stages of pregnancy and reach their peak around the 32nd week of pregnancy. These changes do not pose a significant risk for healthy women but can seriously impact patients with known or asymptomatic heart disease. However, the diagnosis of heart failure in pregnancy is often difficult because the clinical manifestations of cardiac decompensation may be mistaken for pregnancy‐related difficulties. The diagnosis of heart failure is not always considered. Patients already diagnosed with heart failure should consult their cardiologist about their intention to become pregnant. They should assess the risks of pregnancy for both the mother and the fetus and ensure optimal conditions for the pregnancy and delivery. Pregnant women with cardiovascular disease should always be cared for by a multidisciplinary team, of which the cardiologist should be an integral part. The clinical condition of these patients must be monitored very closely, and changes in their clinical condition must be responded to promptly by appropriate adjustment of drug therapy.
Myokarditida je zánětlivé onemocnění srdečního svalu, které může mít řadu infekčních i neinfekčních příčin. V našich podmínkách je etiologie myokarditidy nejčastěji virová. Pokud je myokarditida spojena s dysfunkcí srdečního svalu, označujeme ji jako zánětlivou kardiomyopatii. Mezi příznaky myokarditidy patří bolesti na hrudi imitující akutní koronární syndrom, palpitace, závratě či synkopy a symptomy srdečního selhání. Diagnostika se opírá o klinický obraz a výsledky neinvazivních vyšetřovacích metod, kde v současné době má klíčovou roli vyšetření srdce magnetickou rezonancí. K definitivnímu potvrzení diagnózy je ale nezbytné provedení endomyokardiální biopsie s následným histologickým a imunohistochemickým zhodnocením vzorků myokardu a vyšetřením zaměřeným na detekci případného infekčního agens.
Myocarditis is an inflammatory disease of the heart muscle. It may have a number of infectious and non-infectious causes. In our conditions, the etiology of myocarditis is of viral origin. Should the myocarditis be connected with the dysfunction of the heart muscle, we call it inflammatory cardiomyopathy. The symptoms of myocarditis are as follows: chest pain imitating an acute coronary syndrome, palpitation, dizziness or syncope and symptoms of heart failure. The diagnostics is based on clinical picture and results of non-invasive examination methods, where, currently, the magnetic resonance of heart muscle plays the critical role. However, the application of endomyocardial biopsy followed by histological and immunohistochemical evaluation of myocardial specimens and examination aimed on potential infectious agent detection are crucial for the definitive confirmation of the diagnosis.
