Nejvíce citovaný článek - PubMed ID 32987008
Although extracorporeal life support is an expensive method with serious risks of complications, it is nowadays a well-established and generally accepted method of organ support. In patients with severe respiratory failure, when conventional mechanical ventilation cannot ensure adequate blood gas exchange, veno-venous extracorporeal membrane oxygenation (ECMO) is the method of choice. An improvement in oxygenation or normalization of acid-base balance by itself does not necessarily mean an improvement in the outcome but allows us to prevent potential negative effects of mechanical ventilation, which can be considered a crucial part of complex care leading potentially to an improvement in the outcome. The disconnection from ECMO or discharge from the intensive care unit should not be viewed as the main goal, and the long-term outcome of the ECMO-surviving patients should also be considered. Approximately three-quarters of patients survive the veno-venous ECMO, but various (both physical and psychological) health problems may persist. Despite these, a large proportion of these patients are eventually able to return to everyday life with relatively little limitation of respiratory function. In this review, we summarize the available knowledge on long-term mortality and quality of life of ECMO patients with respiratory failure.
- Klíčová slova
- ARDS, extracorporeal life support (ECLS), extracorporeal membrane oxygenation (ECMO), long-term outcomes, respiratory failure,
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- přehledy MeSH
INTRODUCTION: An analysis on the ECLS use for patients with respiratory or cardiac support in COVID-19 based on an international response to EuroELSO survey, aims to generate a more comprehensive understanding of ECLS role during the recent viral pandemic. METHODS: EuroELSO announced the survey at the 10th annual congress in London, May 2022. The survey covered 26 multiple-choice questions. RESULTS: The survey returned 69 questionnaires from 62 centers across 22 European countries and seven centers across five non-European countries. Most of the centers providing ECLS for COVID-19 patients had more than 30 runs for respiratory support since December 2019. In the same period, at least 31 runs in adult COVID-19 patients have been performed in 48 of 69 centers (69.6%). The reported pediatric data from 18 centers is limited to less than the patients per center. CONCLUSION: Majority of the COVID-19 patients received respiratory ECLS support and adult patients dominated. The indications and contraindications are broadly aligned with available guidelines. Most of the centers considered age >65 or biological age as a relative or absolute contraindication for ECLS in COVID-19. ECLS withdrawal criteria in COVID-19 are controversial because the long-term outcomes after ECLS in COVID-19 and the impact of critical illness and the impact of long-COVID are still not known.
- Klíčová slova
- COVID-19, ECLS, ECMO, SARS-CoV-2, extracorporeal life support, extracorporeal membrane oxygenation,
- MeSH
- COVID-19 * epidemiologie MeSH
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mimotělní membránová oxygenace * MeSH
- pandemie MeSH
- postakutní syndrom COVID-19 MeSH
- průzkumy a dotazníky MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
BACKGROUND: Extracorporeal membrane oxygenation (ECMO) has been widely used in patients with COVID-19, but uncertainty remains about the determinants of in-hospital mortality and data on post-discharge outcomes are scarce. The aims of this study were to investigate the variables associated with in-hospital outcomes in patients who received ECMO during the first wave of COVID-19 and to describe the status of patients 6 months after ECMO initiation. METHODS: EuroECMO-COVID is a prospective, multicentre, observational study developed by the European Extracorporeal Life Support Organization. This study was based on data from patients aged 16 years or older who received ECMO support for refractory COVID-19 during the first wave of the pandemic-from March 1 to Sept 13, 2020-at 133 centres in 21 countries. In-hospital mortality and mortality 6 months after ECMO initiation were the primary outcomes. Mixed-Cox proportional hazards models were used to investigate associations between patient and management-related variables (eg, patient demographics, comorbidities, pre-ECMO status, and ECMO characteristics and complications) and in-hospital deaths. Survival status at 6 months was established through patient contact or institutional charts review. This study is registered with ClinicalTrials.gov, NCT04366921, and is ongoing. FINDINGS: Between March 1 and Sept 13, 2020, 1215 patients (942 [78%] men and 267 [22%] women; median age 53 years [IQR 46-60]) were included in the study. Median ECMO duration was 15 days (IQR 8-27). 602 (50%) of 1215 patients died in hospital, and 852 (74%) patients had at least one complication. Multiorgan failure was the leading cause of death (192 [36%] of 528 patients who died with available data). In mixed-Cox analyses, age of 60 years or older, use of inotropes and vasopressors before ECMO initiation, chronic renal failure, and time from intubation to ECMO initiation of 4 days or more were associated with higher in-hospital mortality. 613 patients did not die in hospital, and 547 (95%) of 577 patients for whom data were available were alive at 6 months. 102 (24%) of 431 patients had returned to full-time work at 6 months, and 57 (13%) of 428 patients had returned to part-time work. At 6 months, respiratory rehabilitation was required in 88 (17%) of 522 patients with available data, and the most common residual symptoms included dyspnoea (185 [35%] of 523 patients) and cardiac (52 [10%] of 514 patients) or neurocognitive (66 [13%] of 512 patients) symptoms. INTERPRETATION: Patient's age, timing of cannulation (<4 days vs ≥4 days from intubation), and use of inotropes and vasopressors are essential factors to consider when analysing the outcomes of patients receiving ECMO for COVID-19. Despite post-discharge survival being favourable, persisting long-term symptoms suggest that dedicated post-ECMO follow-up programmes are required. FUNDING: None.
- MeSH
- COVID-19 * terapie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mimotělní membránová oxygenace * MeSH
- následná péče MeSH
- nemocnice MeSH
- novorozenec MeSH
- propuštění pacienta MeSH
- prospektivní studie MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- novorozenec MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- multicentrická studie MeSH
- pozorovací studie MeSH
Veno-venous extracorporeal membrane oxygenation (VV-ECMO) is a life-saving treatment for respiratory failure that may serve as a bridge to patient recovery or lung transplantation. In COVID-19, recovery is somewhat unpredictable and occasionally occurs after >100 days on VV-ECMO support. Thus, determining therapy cessation may be difficult. We report the case of a 59-year-old male without specific risk factors admitted to a tertiary center for rapidly progressive respiratory failure due to severe COVID-19, despite aggressive mechanical ventilatory support. Immediate insertion of VV-ECMO was associated with prompt resolution of hypoxemia and hypercapnia; however, all therapeutic efforts to wean the patient from VV-ECMO failed. During the prolonged hospitalization on VV-ECMO, sepsis was the most life-threatening complication. The patient overcame roughly 40 superinfections, predominantly affecting the respiratory tract, and spent 183 days on antimicrobial treatment. Although the function of other organ systems was generally stable, gradually progressive right ventricular dysfunction due to precapillary pulmonary hypertension required increasing doses of inotropes. A successful lung transplantation was performed after 207 days of VV-ECMO support. The present case provides evidence for prolonged VV-ECMO therapy as a bridge to lung transplantation in severe COVID-19 despite numerous, predominantly infectious complications.
- Klíčová slova
- acute respiratory distress syndrome, coronavirus disease, extracorporeal membrane oxygenation, lung transplant, sepsis,
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
In atrial and ventricular tachyarrhythmias, reduced time for ventricular filling and loss of atrial contribution lead to a significant reduction in cardiac output, resulting in cardiogenic shock. This may also occur during catheter ablation in 11% of overall procedures and is associated with increased mortality. Managing cardiogenic shock and (supra) ventricular arrhythmias is particularly challenging. Inotropic support may exacerbate tachyarrhythmias or accelerate heart rate; antiarrhythmic drugs often come with negative inotropic effects, and electrical reconversions may risk worsening circulatory failure or even cardiac arrest. The drop in native cardiac output during an arrhythmic storm can be partly covered by the insertion of percutaneous mechanical circulatory support (MCS) devices guaranteeing end-organ perfusion. This provides physicians a time window of stability to investigate the underlying cause of arrhythmia and allow proper therapeutic interventions (e.g., percutaneous coronary intervention and catheter ablation). Temporary MCS can be used in the case of overt hemodynamic decompensation or as a "preemptive strategy" to avoid circulatory instability during interventional cardiology procedures in high-risk patients. Despite the increasing use of MCS in cardiogenic shock and during catheter ablation procedures, the recommendation level is still low, considering the lack of large observational studies and randomized clinical trials. Therefore, the evidence on the timing and the kinds of MCS devices has also scarcely been investigated. In the current review, we discuss the available evidence in the literature and gaps in knowledge on the use of MCS devices in the setting of ventricular arrhythmias and arrhythmic storms, including a specific focus on pathophysiology and related therapies.
- Klíčová slova
- arrhythmias, extracorporeal membrane oxygenation (ECMO), hemodynamic, mechanical circulatory support (MCS), review,
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- přehledy MeSH
- MeSH
- analýza přežití MeSH
- COVID-19 * epidemiologie terapie MeSH
- lidé MeSH
- mimotělní membránová oxygenace * metody statistika a číselné údaje MeSH
- mortalita MeSH
- SARS-CoV-2 MeSH
- steroidy terapeutické užití MeSH
- trvání terapie MeSH
- umělé dýchání * metody statistika a číselné údaje MeSH
- výběr pacientů MeSH
- výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- dopisy MeSH
- Geografické názvy
- Evropa epidemiologie MeSH
- Názvy látek
- steroidy MeSH
Extracorporeal life support (ECLS) is a means to support patients with acute respiratory failure. Initially, recommendations to treat severe cases of pandemic coronavirus disease 2019 (COVID-19) with ECLS have been restrained. In the meantime, ECLS has been shown to produce similar outcomes in patients with severe COVID-19 compared to existing data on ARDS mortality. We performed an international email survey to assess how ECLS providers worldwide have previously used ECLS during the treatment of critically ill patients with COVID-19. A questionnaire with 45 questions (covering, e.g., indication, technical aspects, benefit, and reasons for treatment discontinuation), mostly multiple choice, was distributed by email to ECLS centers. The survey was approved by the European branch of the Extracorporeal Life Support Organization (ELSO); 276 ECMO professionals from 98 centers in 30 different countries on four continents reported that they employed ECMO for very severe COVID-19 cases, mostly in veno-venous configuration (87%). The most common reason to establish ECLS was isolated hypoxemic respiratory failure (50%), followed by a combination of hypoxemia and hypercapnia (39%). Only a small fraction of patients required veno-arterial cannulation due to heart failure (3%). Time on ECLS varied between less than 2 and more than 4 weeks. The main reason to discontinue ECLS treatment prior to patient's recovery was lack of clinical improvement (53%), followed by major bleeding, mostly intracranially (13%). Only 4% of respondents reported that triage situations, lack of staff or lack of oxygenators, were responsible for discontinuation of ECLS support. Most ECLS physicians (51%, IQR 30%) agreed that patients with COVID-19-induced ARDS (CARDS) benefitted from ECLS. Overall mortality of COVID-19 patients on ECLS was estimated to be about 55%. ECLS has been utilized successfully during the COVID-19 pandemic to stabilize CARDS patients in hypoxemic or hypercapnic lung failure. Age and multimorbidity limited the use of ECLS. Triage situations were rarely a concern. ECLS providers stated that patients with severe COVID-19 benefitted from ECLS.
- Klíčová slova
- COVID-19, COVID-19-induced acute respiratory distress syndrome, SARS-CoV-2, extracorporeal life support, extracorporeal membrane oxygenation, survey,
- MeSH
- COVID-19 terapie MeSH
- internacionalita MeSH
- kritický stav MeSH
- lékařská praxe - způsoby provádění statistika a číselné údaje MeSH
- lidé MeSH
- mimotělní membránová oxygenace * MeSH
- průzkumy a dotazníky MeSH
- respirační insuficience terapie virologie MeSH
- SARS-CoV-2 MeSH
- syndrom dechové tísně terapie virologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH