V onkologii v současné době vrcholí snahy o využití imunologických prostředků k boji proti zhoubným nádorům. Po úspěšném vývoji vakcín k prevenci karcinomu jater a děložního čípku, které jsou virového původu, je mimořádně velké úsilí věnováno vývoji prostředků imunoterapie širokého spektra dalších nádorů. Využívány jsou metody jak adoptivní, tak adaptivní terapie. Autor se zabývá vybranými prostředky aktivní imunizace. Po popisu nástrojů imunologického dozoru, jenž brání vzniku nádorů, a mechanismů, které přispívají k jeho selhání, následují stručné charakteristiky terapeutických vakcín na bázi peptidů, dendritických buněk, nahé DNA a rekombinantních a celobuněčných vakcín. Vakcínám na bázi geneticky modifikovaných nádorových buněk, které autor pokládá v současnosti za nejnadějnější, je věnováno nejvíce pozornosti. Jsou popsány jejich výhody před jinými typy vakcín a jsou vypočteny přednosti alogenních buněčných vakcín pro imunoterapii nádorů. Zvláštní pozornost je věnována strategii imunizace. Je nepravděpodobné, že by samotné vakcíny dokázaly nemoc vyléčit. Pro úspěch léčby bude nejspíš nutné kombinovat specifickou imunizaci s jinými terapeutickými postupy, imunologickými, ale i neimunologickými. Optimální pro zahájení vakcinace je doba, kdy je nádor v samotných počátcích (např. pokročilé prekancerózy) anebo po podstatné redukci nádorové masy jinými léčebnými prostředky. Za těchto situací lze očekávat minimální imunosupresivní aktivitu nádorových buněk a buněk nádorového mikroprostředí.

The endeavours to make use of immunological approaches in the fight against cancer culminate in the present time. After the successful development of vaccines for the prevention of the virus-induced liver and cervical cancers, enormous efforts are devoted to the development of immunotherapy of a wide spectrum of cancers. Both adoptive and adaptive immunotherapeutic approaches are gradually introduced and intensively tested. The present review discusses selected means of active immunization. Following a brief description of immunological surveillance preventing cancer development, and the mechanisms involved in its failure, short characteristics of vaccines based on peptides, dendritic cells , naked DNA and recombinant vectors are presented. However, most attention is paid to the use of vaccines from whole tumor cells, gene modified to express immunostimulatory factors. Their advantages over the other vaccine types are described Allogenic cell lines are proposed to be used for the therapy . The strategy of anti-cancer immuniztion is discussed It is difficult to expect that the administration of the vaccines alone can result in durable long-lasting responses or even in the cure of the cancer. Most likely, for successful treatment a combintion of the specific immunization with other procedures, both immunological and non-immunological, is needed. Optimum time for the start of immunotherapeutic treatment is the early stage of the disease (e.g. advanced precancerosis) and the period briefly after achieving maximum reduction of the tumor mass by other means. It is to be expected that under these conditions the immunosuppressive activities of the cancer cells and its microenvironment will be markedly decreased .

Ústav hematologie a krevní transfuze Oddělení imunologie Praha

Anticancer vaccines

Literatura