Fibrilácia predsiení (FP) je najčastejšia arytmia v klinickej praxi prispievajúca k zvýšenej morbidite a mortalite. Humorálne biomarkery, ako natriuretické peptidy, troponín, aldosterón, kortizol, kopeptín a apelín, zohrávajú čoraz dôležitejšiu úlo- hu v diagnostike, predikcii prognózy a manažmente FP. Zvýšené hladiny týchto biomarkerov naznačujú nielen poruchu funkcie myokardu a remodeláciu predsiení, ale aj zápalové a prokoagulačné stavy, ktoré ovplyvňujú vývoj a komplikácie FP. Sledovanie hladín biomarkerov poskytuje hlbší náhľad na patofyziologické mechanizmy FP a môže pomôcť pri identi- fikácii pacientov so zvýšeným rizikom komplikácií, ako sú tromboembolické príhody alebo progresia ochorenia. Integrácia biomarkerov do klinickej praxe môže výrazne zlepšiť stratifikáciu rizika, umožniť personalizovanejší prístup k liečbe FP a prispieť k efektívnejšiemu monitorovaniu priebehu ochorenia. Dôkazy o spojitosti medzi biomarkermi a FP sú povzbud- zujúce, avšak sú potrebné ďalšie štúdie na potvrdenie ich klinického využitia v štandardnej starostlivosti o pacientov s týmto závažným ochorením.

Atrial fibrillation (AF) is the most common arrhythmia in clinical practice, contributing to increased morbidity and mortality. Humoral biomarkers, such as natriuretic peptides, troponin, aldosterone, cortisol, copeptin, and apelin, are gaining importance in the diagnosis, prognosis, and management of AF. Elevated levels of these biomarkers indicate not only myocardial dysfunction and atrial remodeling but also inflammatory and procoagulant states that influence the progression and complications of AF. Monitoring biomarker levels provides deeper insight into the pathophysiological mechanisms of AF and can aid in identifying patients at higher risk of complications, such as thromboembolic events or disease progression. Integrating biomarkers into clinical practice can significantly improve risk stratification, facilitate a more personalized approach to AF treatment, and contribute to more effective disease monitoring. Evidence linking biomarkers with AF is promising; however, further studies are needed to confirm their clinical utility in standard care for patients with this serious condition.

• MeSH
• aldosteron MeSH
• apelin MeSH
• arginin vasopresin MeSH
• biologické markery MeSH
• fibrilace síní * diagnóza   MeSH
• hydrokortison MeSH
• lidé MeSH
• natriuretické peptidy MeSH
• troponin krev   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

• MeSH
• bronchopulmonální dysplazie diagnóza   komplikace   MeSH
• farmakoterapie klasifikace   MeSH
• kardiovaskulární nemoci diagnóza   klasifikace   patofyziologie   MeSH
• kazuistiky jako téma MeSH
• lidé MeSH
• novorozenci extrémně nezralí MeSH
• novorozenec MeSH
• růstová retardace plodu diagnóza   MeSH
• šok * diagnóza   etiologie   farmakoterapie   klasifikace   MeSH
• terlipresin * farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• novorozenec MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Většina nemocných s klasickým Hodgkinovým lymfomem je trvale vyléčena po první linii onkologické léčby. V případě relapsu či refrakterity je u mladších a chemosenzitivních případů stále indikována záchranná a vysokodávkovaná chemoterapie s autologní transplantací hemopoetických kmenových buněk. V případě selhání či nemožnosti provedení autologní transplantace je v další linii většinou podávána imunoterapie s využitím léčiv ze skupiny tzv. checkpoint inhibitorů. Po selhání imunoterapie je další terapeutická strategie obtížnou výzvou. Tato kazuistika popisuje průběh léčby primárně refrakterního Hodgkinova lymfomu, kdy po selhání konvenční léčby chemoterapií, radioterapií, ale i samotnou imunoterapií bylo nakonec dosaženo kompletní remise až pomocí kombinovaného protokolu imunoterapie pembrolizumab a chemoterapie GVD, obsahující gemcitabin, vinorelbin a liposomální doxorubicin. U pacientky byla následně úspěšně podána vysokodávkovaná chemoterapie s provedením autologní transplantace hematopoetických kmenových buněk a konsolidace brentuximab vedotinem s kurabilním záměrem.

Majority of patients with classic Hodgkin lymphoma are cured after the first line treatment. Salvage and high-dose chemotherapy followed by autologous hematopoietic stem-cell transplantation is a standard of care for younger patients with chemo-sensitive relapsed or refractory Hodgkin lymphoma in the second line setting yet. If a patient is not indicated for transplantation or if it fails, immunotherapy with checkpoint inhibitors are usually given. When even immunotherapy fails, further treatment strategy is a difficult challenge. In our report, we describe a case of a patient with primary refractory classic Hodgkin lymphoma, and a treatment after failure of all of the treatment modalities mentioned above - chemotherapy, radiotherapy and immunotherapy as well. A complete remission was finally achieved using combined modality regimen of both; pembrolizumab immunotherapy and chemotherapy GVD containing gemcitabine, vinorelbine and liposomal doxorubicin. In a complete remission the patient finally could proceed to the high-dose chemotherapy followed by successful autologous stem-cell transplantation and brentuximab vedotin consolidation with curable intent.

• Klíčová slova
• pembrolizumab,
• MeSH
• brentuximab vedotin farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• dospělí MeSH
• Hodgkinova nemoc * diagnóza   farmakoterapie   klasifikace   MeSH
• homologní transplantace klasifikace   metody   MeSH
• imunoterapie metody   MeSH
• inhibitory kontrolních bodů * farmakologie   klasifikace   terapeutické užití   MeSH
• lidé MeSH
• transplantace hematopoetických kmenových buněk metody   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Difuzní velkobuněčný B lymfom (diffuse large B-ceU lymphoma, DLBCL) patří mezi dobře léčitelné malignity s šancí na dosažení dlouhodobé remise u 60-70 % pacientů při terapii režimem R-CHOP. Konjugáty monoklonální protilátky a léčiva (antibody-drug conjugates, ADC) polatuzumab vedotin, lonkastuximab tesirin, brentuximab vedotin a zilovertamab vedotin představují moderní terapeutický přístup pro nemocné s lymfomy. Tyto molekuly kombinují specificitu monoklonálních protilátek s cytotoxickým účinkem chemoterapeutik, což umožňuje přesnější doručení cytostatik přímo do lymfomových buněk. Polatuzumab vedotin, první schválený ADC pro léčbu DLBCL, se používá jak v kombinaci s bendamustinem a rituximabem (Pola-BR) pro relabující/refrakterní (R/R) DLBCL u pacientů nevhodných pro intenzivní terapii, tak v první linii s režimem R-CHP (Pola-R-CHP) pro nemocné se středně vysokým nebo vysokým rizikem podle mezinárodního prognostického indexu. Lonkastuximab tesirin je schválen pro pacienty s R/R DLBCL po dvou nebo více liniích předchozí léčby, přičemž léčba je podávána do progrese nemoci nebo nepřijatelné toxicity. Brentuximab vedotin a zilovertamab vedotin jsou aktuálně ve fázi klinického výzkumu. Léčba DLBCL se díky novým terapeutickým možnostem neustále vyvíjí. Konjugáty monoklonální protilátky a léčiva představují významný pokrok v terapii tohoto onemocnění, nicméně jejich dlouhodobá účinnost a bezpečnost musí být nadále testována jak v monoterapii, tak v kombinaci s jinými léčebnými modalitami, a podpořena analýzami pacientů z reálného světa. S rozvojem dalších terapeutických modalit, jako je imunoterapie, vyvstává otázka optimálního načasování jednotlivých léčebných postupů, účinnosti sekvenčního podávání různých ADC a opakování terapie zaměřené na antigen CD19 (CAR-T lymfocyty, lonkastuximab tesirin, tafasitamab).

Diffuse large B-cell lymphoma (DLBCL) is a highly treatable malignancy, with a 60-70% chance of achieving long-term remission when treated with the first-line R-CHOP regimen. Antibody-drug conjugates (ADC) such as polatuzumab vedotin, loncastuximab tesirine, brentuximab vedotin, and zilovertamab vedotin represent a modern approach to lymphoma therapy. These molecules combine the specificity of monoclonal antibodies with the cytotoxic effect of chemotherapeutics, enabling more precise drug delivery directly to lymphoma cells. Polatuzumab vedotin, the first approved ADC for DLBCL treatment, is used in combination with bendamustine and rituximab (Poia-BR) for reiapsed/refractory (R/R) DLBCL in patients ineligible for intensive therapy, as weii as in the frontline setting with the R-CHP regimen (Poia-R-CHP) for intermediateto high-risk patients according to the International Prognostic Index. Loncastuximab tesirine is currently approved for patients with R/R DLBCL after two or more prior lines of treatment as continuous therapy until disease progression or unacceptable toxicity. Brentuximab vedotin and ziiovertamab vedotin are currently being tested in clinical research. Diffuse large B-ceii lymphoma treatment is continuousiy evoiving with the advent of new therapeutic options. Antibody-drug conjugates represent a significant advancement in the treatment of this disease, though their iong-term efficacy and safety have to be studied further, both as monotherapy and in combination with other treatment modaiities, supported by reai-worid patient data. As additionai therapeutic modaiities, such as immunotherapy, emerge, questions remain regarding the optimai timing of individuai treatments, the effectivity of sequentiai administration of different ADC, and the retreatment with therapies targeting the CD19 antigen (CAR T-ceii, ioncastuximab tesirin, tafasitamab).

• Klíčová slova
• polatuzumab vedotin, zilovertamab vedotin, lonkastuximab tesirin,
• MeSH
• brentuximab vedotin farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• cytostatické látky aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• difúzní velkobuněčný B-lymfom * diagnóza   farmakoterapie   MeSH
• humanizované monoklonální protilátky farmakologie   klasifikace   terapeutické užití   MeSH
• imunokonjugáty * farmakologie   imunologie   klasifikace   terapeutické užití   MeSH
• lidé MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Kontext: Infekční onemocnění covid-19 je spojeno s endotelovou dysfunkcí. Ověřuje se představa možnosti opravy endotelové buňky pomocí endotelových progenitorových buněk (endothelial progenitor cell, EPC) s použitím inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEI); podle této představy by se tak mohla zlepšit angiogeneze EPC. Metody: Jedná se o skutečně experimentální in vitro studii s uspořádáním s kontrolní skupinou vytvořenou až po testu. Mononukleární buňky byly izolovány z periferní žilní krve pacienta s chronickým koronárním syndromem, který měl v anamnéze infekční onemocnění covid-19. Buňky byly kultivovány ve speciálním médiu po dobu sedmi dní a buňky EPC byly identifikovány imunocytochemicky pomocí protilátek proti buňkám CD34 radioaktivně značeným fluoresceinizothiocyanátem (FITC) s vyšetřením pod fluorescenčním mikroskopem. Buňky byly rozděleny do dvou skupin, kontrolní a do skupiny s aplikací lisinoprilu v dávce 50 μM. Morfologie a spojení tubulů byly zkoumány pomocí analyzátoru obrázků výrobce Wimasis. Koncentrace von Willebrandova faktoru (vWF) a CD31 byly měřeny metodou ELISA, následovanou statistickým srovnáním obou skupin, přičemž za statisticky významnou byla považována hodnota p < 0,05. Výsledky: Po 144hodinové kultivaci byly buňky EPC identifikovány pomocí světelné a fluorescenční mikroskopie. Parametry tvorby tubulů včetně pokryté plochy (29,6 ± 15,68 vs. 61,8 ± 25,41; p 0,13), celkového počtu tubulů 387 ± 101,55 vs. 382,67 ± 158,53; p 0,97), větvení (163 ± 72,52 vs. 179,66 ± 53,5; p 0,543) a celkového počtu kliček (40,66 ± 30,73 vs. 52,66 ± 5,77; p 0,543) nevykazovaly mezi kontrolní skupinou a skupinou s aplikací lisinoprilu žádný rozdíl. Pokud se týče sérologických biomarkerů, hodnoty CD31 se mezi kontrolami a skupinou s aplikací lisinoprilu statisticky významně nelišily (2 903,58 ± 578,08 vs. 3 361,89 ± 391,24; p 0,319), nicméně hodnoty vWF byly statisticky významně vyšší ve skupině s aplikací lisinoprilu (98,670 ± 3,240 vs. 91,181 ± 2,443; p 0,033). Závěr: U pacientů se stabilní ischemickou chorobou srdeční po prodělaném infekčním onemocnění covid-19 může lisinopril ovlivňovat angiogenezi buněk EPC, jak dokazuje zvyšování hodnot parametrů tvorby tubulů a statisticky významný nárůst koncentrace von Willebrandova faktoru.

Background: COVID-19 infection is associated with endothelial dysfunction. The concept of endothelial cell repair utilizing endothelial progenitor cells (EPCs) with the use of angiotensin-converting enzyme inhibitors (ACEIs) has been developing which is known for its potential for EPC's angiogenesis improvement. Methods: This is a true experimental in vitro study with post-test only control group design. Mononuclear cells were isolated from peripheral venous blood of patient with chronic coronary syndrome and history of COVID-19. The cells then cultured on special media for 7 days and EPC was identified using immunocytochemical examination with labelled anti-CD34 cells FITC-under fluorescence microscope examination. The cells were divided into two groups consisted of control group and 50 μM lisinopril-treated group. The morphology and tube connections were analyzed using Wimasis image analyzer. The von Willebrand factor (vWF) and CD31 concentrations were also measured by ELISA. Statistical comparison between both groups was performed and p-value < 0.05 was considered significant.

• MeSH
• angiogeneze účinky léků   MeSH
• antigeny CD34 MeSH
• COVID-19 komplikace   MeSH
• dospělí MeSH
• endoteliální progenitorové buňky * účinky léků   MeSH
• fluorescenční mikroskopie MeSH
• imunohistochemie metody   přístrojové vybavení   MeSH
• koronární nemoc farmakoterapie   komplikace   MeSH
• lidé MeSH
• lisinopril * aplikace a dávkování   MeSH
• statistika jako téma MeSH
• techniky in vitro MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• klinická studie MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

Background: Lipocalin-2 (LCN2) is a protein that has been associated with skeletal muscle regeneration, but details regarding its role in Arthritis remain unclear. The aim of the current study was to investigate LCN2 levels of Arthritis patients and its relationship with oxidative and antioxidative factors.Methods: The study includes (125) blood samples of persons aged 20-65 years were divided into a control group (apparently healthy) consisting of 55 samples [31female, 24 males] and a Patient group consisting of 70 samples [37female, 33 males] who were attending the bone diseases consultation unit at the Ibn Sina Teaching Hospital in Mosul, Iraq. Venous blood samples (10 ml) were collected after overnight fasting. To conduct Clinical analyses: Serum LCN2 level was determined by ELISA, also Malonaldehyde, glutathione, vitamin E, vitamin C, peroxy nitrite, peroxidase, and aryl esterase were estimated.Results: The findings revealed a significant increase in the levels of LCN2 in Arthritis compared to the control group and there was a significant decrease in the concentration of vitamin C, glutathione, vitamin E and the activity of the arylesterase in serum of patients with arthritis compared with the control group. Also, a significant increase in the activity of peroxidase, concentration of peroxynitrite and malondialdehyde for patients than a control group.Conclusion: These findings imply that LCN2 may play a substantial role in iron-related oxidative stress damage in arthritis. Thus a therapeutic candidate target for treatment.

• MeSH
• antioxidancia metabolismus   MeSH
• artritida * diagnóza   krev   metabolismus   MeSH
• glutathion krev   MeSH
• index tělesné hmotnosti MeSH
• lidé MeSH
• lipokalin-2 * analýza   krev   metabolismus   MeSH
• malondialdehyd krev   MeSH
• oxidační stres * fyziologie   MeSH
• vitamin E krev   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Juvenil, a nontoxic extract of bovine blood, is registered as a dietary supplement having no side effects. It contains a broad spectrum of free amino acids, as well as small proteins and oligopeptides (molecular weights up to 10 kDa), various nucleotides, and small amounts of phospholipids. The complex of these exclusively natural components has been shown to support physiological responses of supplemented organisms.Juvenil has been studied for several decades using a wide range of both experimental and clinical studies. Analyses have shown that it acts directly neither on individual functional systems of the body nor on individual metabolic processes. Current findings indicate that modulatory effects of Juvenil occur through modulation of gut microbiota composition, which is associated with the modulation of microbiota-gut-brain axis signaling. In murine model that modulatory effect is reflected in the expression of an early activation c-Fos marker in specific parts of the brain.In this review we present a set of findings about Juvenil, which has a wide range of positive effects on the functional systems of organisms. These effects can be used to strenghten the resistance, immunity, and regeneration of human beings. According to its effects Juvenil can be classified as a psychobiotics.

• MeSH
• aminokyseliny metabolismus   MeSH
• biologické přípravky farmakologie   MeSH
• imunitní systém * účinky léků   MeSH
• lidé MeSH
• nukleotidy metabolismus   MeSH
• oligopeptidy metabolismus   MeSH
• osa mozek-střevo fyziologie   účinky léků   MeSH
• potravní doplňky * MeSH
• prebiotika MeSH
• probiotika farmakologie   MeSH
• střevní mikroflóra * účinky léků   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

The cellular adhesion receptor αvβ6-integrin is highly expressed in many cancers, e.g., pancreatic, lung, head-and-neck, cervical, bladder, and esophageal carcinoma. Multimerization of αvβ6-integrin-specific RGD peptides increases the target affinity and retention but affects biodistribution and pharmacokinetics. Amide formation of the terminal carboxylic acid moieties of the square-symmetrical bifunctional chelator DOTPI with 3-azidopropylamine yields derivatives with 4, 3, and 2 terminal azides and zero, 1, and 2 remaining carboxylic acids, respectively, whereby formation of the 2-cis-isomer is preferred according to NMR investigation of the Eu(III)-complexes. Cu(II)-catalyzed alkyne-azide cycloaddition (CuAAC) of the alkyne-functionalized αvβ6-integrin binding peptide cyclo[YRGDLAYp(NMe)K(pent-4-ynoic amide)] (Tyr2) yields the respective di-, tri-, and tetrameric conjugates for Lu-177-labeling. In mice bearing αvβ6-integrin-expressing xenografts of H2009 (human lung adenocarcinoma) cells, the Lu-177-labeled trimer's tumor-to-blood ratio of 112 exceeds that of the tetramer (10.4) and the dimer (54). Co-infusion of gelofusine (succinylated gelatin) reduces the renal uptake of the trimer by 89%, resulting in a 10-fold better tumor-to-kidney ratio, while no improvement of that ratio is observed with arginine/lysine, para-aminohippuric acid (PAH), and hydroxyethyl starch (HES) coinfusions. Since the Lu-177-labeled Tyr2-trimer outperforms the dimer and the tetramer, such trimers are considered the best lead structures for the ongoing development of αvβ6-integrin targeted anticancer theranostics.

• MeSH
• antigeny nádorové * metabolismus   MeSH
• chelátory * chemie   MeSH
• click chemie MeSH
• integriny * metabolismus   MeSH
• lidé MeSH
• lutecium * chemie   MeSH
• myši nahé MeSH
• myši MeSH
• nádorové buněčné linie MeSH
• nádory farmakoterapie   MeSH
• oligopeptidy * chemie   farmakokinetika   MeSH
• radiofarmaka farmakokinetika   chemie   terapeutické užití   MeSH
• radionuklidy * chemie   MeSH
• teranostická nanomedicína metody   MeSH
• tkáňová distribuce MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• myši MeSH
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

The International Staging System for multiple myeloma recently underwent a second revision (R2-ISS) to include gain/amplification of 1q21 and account for the additive prognostic significance of multiple high-risk features. The phase 3 ICARIA-MM (isatuximab-pomalidomide-dexamethasone vs. pomalidomide-dexamethasone) and IKEMA (isatuximab-carfilzomib-dexamethasone vs. carfilzomib-dexamethasone) studies provide large datasets for retrospectively validating the prognostic value of the R2-ISS in relapsed/refractory multiple myeloma. Of 609 pooled patients, 68 (11.2%) were reclassified as R2-ISS stage I, 136 (22.3%) as R2-ISS stage II, 204 (33.5%) as R2-ISS stage III, 55 (9.0%) as stage IV, and 146 (24.0%) "Not classified". Median progression-free survival was shorter among those reclassified as R2-ISS stage II (HR 1.52, 95% CI 0.979-2.358), stage III (HR 2.59, 95% CI 1.709-3.923), and stage IV (HR 3.51, 95% CI 2.124-5.784) versus stage I. Adding isatuximab led to longer progression-free survival versus doublet therapy (adjusted HR 0.544 [95% CI 0.436-0.680]), with a consistent treatment effect observed across all R2-ISS stages. This is the first study to validate the R2-ISS with novel agents, including anti-CD38 monoclonal antibodies, and to show that R2-ISS, as a prognostic scoring system, can be applied to patients with relapsed/refractory multiple myeloma.

• MeSH
• dexamethason terapeutické užití   aplikace a dávkování   MeSH
• dospělí MeSH
• humanizované monoklonální protilátky * terapeutické užití   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mnohočetný myelom * patologie   farmakoterapie   mortalita   diagnóza   MeSH
• oligopeptidy terapeutické užití   MeSH
• prognóza MeSH
• protokoly protinádorové kombinované chemoterapie * terapeutické užití   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• staging nádorů * MeSH
• thalidomid analogy a deriváty   terapeutické užití   aplikace a dávkování   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• klinické zkoušky, fáze III MeSH
• randomizované kontrolované studie MeSH
• validační studie MeSH

Although the administration of crystalloid fluids is one of the most frequently used treatment procedures, we often forget that the administration of fluids should be governed by the same rules that apply to the administration of any medicinal product. Fluid administration has its indications and contraindications, the exact dose should be defined and both therapeutic effects and goals, as well as possible adverse effects accompanying fluid administration, should be monitored. Each time a crystalloid fluid is administered, we must think about its composition in the context of the patient's clinical condition, and from this point of view, we should individualize the treatment. The aim of this article is to describe the physiology and pathophysiology of fluids, to clarify the historical context of the development of the composition of crystalloid fluids used in clinical practice, and to provide an up-to-date view of the therapeutic parenteral administration of crystalloid fluids in children from infancy to 18 years of age. The information in the article does not relate to the neonatal age and does not address the enteral form of rehydration.

• MeSH
• dehydratace terapie   MeSH
• dítě MeSH
• krystaloidní roztoky MeSH
• lidé MeSH
• rehydratační roztoky MeSH
• renin-angiotensin systém MeSH
• tekutinová terapie * metody   MeSH
• vasopresiny MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH