Kellner, Robert, 1922-1992

Americký psychiatr českého původu.

Robert „Bob“ Kellner byl vědcem jako Frank Berger. Byl klinikem a učitelem. Kellner odešel z rodného Československa v 17 letech, v roce 1939. Přes Řecko se dostal do severní Afriky, kde vstoupil do britské armady a bojoval u Tobruku (byl zde vyznamenán). Později se dostal do Anglie, kde se připojil k českým letcům v Royal Air Force (RAF) a stal se palubním střelcem v bombardérech letky umístěné mezi jinými také ve skotském Tainu. Byl náruživým fotografem a později publikoval fotografie z druhé svìtové války (Tobruk aj.). Po válce se vrátil do Československa a začal studovat medicínu na Karlově Univerzitě v Praze. George Simpson (1993) píše, že Kellner byl výtečným studentem a získal jakousi cenu v anatomii. Přišel ale rok 1948 a Robert Kellner, coby přesvědčený demokrat, odešel znovu do emigrace. Měl namířeno do Bostonu, ale díky admistrativním potížím v Německu se vlastně vrátil do Velké Británie, kde vystudoval medicínu v Liverpoolu. Promoval v roce 1955. O několik let později zde získal PhD, obhájil práci na téma „The assessment of changes in the symptoms of neurotic adults“. Po promoci působil krátce jako praktický lékař v anglickém Chesteru. Během tohoto praktikování sepsal svou první knihu zaměřenou na psychiatrické problémy (Kellner, 1963). Jak píše Giovanni Fava (1993), tato krátká léta praktického lékaře vzbudila v Kellnerovi zájem o neurózy a somatizaci a snad byla i podkladem jeho pozdějšího pragmatického, klinicky orientovaného přístupu k výzkumu v psychiatrii. Během popromočních let se u něj postupně rozvinuly dýchací potíže a bylo mu doporučeno, aby se přestěhoval do míst s vhodnějším, sušším klimatem. A tak tedy Kellner znovu emigroval, tentokrát do Spojených státù. Nelíbilo se mu v Texasu a nakonec se usadil v Albuquerque, Nové Mexiko. Vyhovoval mu systém vstřícný znevýhodněným lidem. Byl aktivním členem Amnesty International. V Novém Mexiku začal pracovat na lékařské fakultě University of New Mexico, kde se nejdříve věnoval klinické práci. Ale pozvolna se vrátil k výzkumu a výuce. Zprvu pokračoval v práci na studii o senzitivitě a užitečnosti některých stupnic (např. Kellner et al., 1977; Kellner et al., 1979) a později vyvinul i některé škály sám (např. Kellner a Sheffield, 1973; Kellner, 1987). Škály a jejich užitečnost, hlavnì škály pro pacienty, byly jeho celoživotním zájmem (např. Glass et al., 1987). Později se ale začal více a více věnovat psychosomatice a hypochondriáze. V této oblasti se stal vynikajícím a uznávaným odborníkem, o čemž svědčí např. souhrnný článek v JAMA (Kellner, 1987) či jeho skvělé monografie „Somatization and hypochondriasis“ (Kellner, 1986) a „Psychosomatic syndromes and somatic symptoms“ (Kellner, 1991). Kellner se také stal na univerzitì v Albuquerque legendárním učitelem.

Wikidata Q90676928
NK Autority

• Zdroje
• Metadata
• Wikipedie