Na jednom konci jezera se rozkládá ospalá osada Boros s rybářskými chatrčemi a propadajícími se ulicemi, s chátrající fabrikou na zpracování jeseterů, s ruskou posádkou a dominantní sochou Státníka, u níž se pravidelně konají manifestace pořádané místním úřadem, přičemž účast obyvatel se kontroluje. Pravě tady vyrůstá a je bábou a dědkem vychováván Nami, který ovšem brzy úplně osiří a nezbývá mu nic jiného než se nehostinným světem protloukat sám. Rozhodne se opustit rodnou obec, přeplaví se přes jezero a na jeho druhém konci se dostává do hlavního města, kde pracuje jako asfaltér. Stejně jako v Borosu vládne i tady pochmurná, až apokalyptická atmosféra: všude se válejí lodní vraky, půda jakoby trpěla kontaminací a toxickým odpadem, ze země vychází zápach síry, která se tu v hojném měřítku těží - a ke všemu je zde i samotné jezero, skrývající jakousi temnou záhadu. Bellová sugestivně zachycuje svět uprostřed postupujícího rozkladu, v němž lidé trpí nejen pod nadvládou okupantských mocností, ale vzhledem ke zdevastovanému prostředí umírají i na zákeřné choroby a nemají téměř žádnou šanci vymanit se z osidel beznaděje, zániku a totálního zmaru.; Novela současné české autorky je alegorickým a elegickým příběhem, odehrávajícím ve fiktivní, ekologicky zdevastované zemi, ovládané ruskou armádou.; Rybářská vesnice někde na konci světa. Jezero, které vysychá a zlověstně obnažuje břehy. Muži mají vodku, ženy starosti a děti si škrábou ekzémy. Co má Nami? Nami nemá nic, jen bábu s tlustýma rukama. Nami nemá nic, jen život před sebou: první lásku, o kterou ho připraví ruští vojáci, a pak všechno to další. Ale když život začne na úplném konci světa, možná že skončí na jeho začátku. Tento příběh je totiž starý jako lidstvo samo. Je to pouť hrdiny, chlapce, který se na cestu vydá jen s uzlíčkem nervů a kabátem po dědkovi. Musí jezero přeplout, obejít a nakonec se potopit na jeho dno pro největší tajemství. ----- Nami připomíná hrdinu z Kosińského Nabarveného ptáčete nebo pikarovské postavy sígrů z próz Jáchyma Topola. Nesentimentální, brutální a přitom jaksi mateřsky živočišné vidění a pojetí Biancy Bellové je však zcela originální a setkání s ním přináší nevšední čtenářský zážitek. - Jiří Peňás, kritik a publicista Občas když začnete číst novou knihu, po několika stranách poznáte, že je to ten vzácný případ, kdy čtete něco výjimečného. A toto je ten případ. Dost drsnej případ. A pak s každou další přečtenou stranou zjišťujete, že je to jinak.Jezero je ještě lepší, než jste si před chvílí mysleli. A mnohem drsnější. - Jan P. Muchow, hudebník Bianca Bellová (nar. 1970) se narodila v Praze, kde doposud žije na půl cesty mezi balkánskou a britskou částí své rodiny. Živí se překlady a tlumočením. Vydala knihy Sentimentální román (2009), Mrtvý muž (2011), Celý den se nic nestane (2013) a Jezero (2016), jakož i řadu povídek. Má tři děti a manžela.

Dotisk v roce 2017