Mladý učitel Ondřej Šmíd přijíždí do Plzně na oslavu dědečkových osmdesátin. Očekává, že v bytě svých rodičů najde idylu a ospalý klid; místo toho se ale o slovo hlásí tajnosti, zamlčované křivdy a vzpomínky, které i po letech vzdorují zapomnění. Co všechno může člověk zaslechnout? Jak začala historie uchavců? A k čemu dojde, když rozbijete keramického slona? Ondřej se musí začít ptát, sebe i jiných, a úlomky paměti skládat jako barevné stěny Rubikovy kostky - hlavolamu, ve kterém se rodinné příběhy mísí s osudem rodného města. Román Rubikova kostka čtenáře zavede do roku 2011 i na konec války, do Českého lesa i k Zemplínské Šíravě, především ale do ulic Plzně - toho "nejameričtějšího města v Evropě", které se kvůli měnové reformě už na počátku padesátých let postavilo tehdejší moci. Nakladatelská anotace.; Román současného výrazného představitele nastupující české prózy je příběhem mladého pedagoga, který se po letech vrací do rodného města.; Stručné dějiny uchavců. Mladý učitel Ondřej Šmíd přijíždí do Plzně na oslavu dědečkových osmdesátin. Očekává, že v bytě svých rodičů najde idylu a ospalý klid, místo toho se ale o slovo přihlásí tajnosti, zamlčované křivdy a vzpomínky, které i po letech vzdorují zapomnění. Co všechno může člověk zaslechnout? Jak začala historie uchavců? A k čemu dojde, když rozbijete keramického slona? Ondřej se musí začít ptát, sebe i jiných, a úlomky paměti skládat jako barevné stěny Rubikovy kostky — hlavolamu, ve kterém se rodinné příběhy mísí s osudem rodného města. Vratislav Maňák (nar. 1988) pochází ze Stříbra na západě Čech. Za povídkový debut Šaty z igelitu obdržel v roce 2012 Cenu Jiřího Ortena, pohádka Muž z hodin mu o tři roky později vynesla nominaci na Magnesii Literu za knihu pro děti. Pracuje v České televizi a na Karlově univerzitě přednáší žurnalistiku.

• Konspekt
• 821.162.3-3

Tři příběhy o tom, jak nízké sebevědomí ovlivňuje nás život. Jste ohroženi jen do té míry, do jaké sami sobě nevěříte. Kde je nízké sebevědomí, tam stojí nablízku i manipulátor. A hledá, jak by vás využil ve svůj prospěch. Kristýna se svým malým synem konečně zakotví ve vztahu s charismatickým a movitým Jáchymem. Jediným problémem je, že Kristýna si trochu nevěří. Začíná tedy navštěvovat psychoterapii, která ji však velmi rychle přivádí k dramatickému poznání. 1. vydání.

• Konspekt
• 821.162.3-3

Magicko-kuchyňské podobenství o bludných kruzích, o nejednoznačnosti dobra a zla, o zrádnosti černobílého myšlení a bezhlavého uctívání čehokoliv, kohokoliv. Uctívači kruhů jsou knihou plnou protikladů ve všech směrech i patrech: čas tu letí jako voda v řece, a zároveň stojí jako voda v rybníku, hrdinové jsou nesympatičtí, a přesto blízcí, budí hnus i soucit, jsou směšní i heroicky hrůzní. Střetává se zde lidské se zvířecím, ženské s mužským, živé s neživým, sen se skutečností, chaos s řádem, tázání po smyslu s nesmyslem. Bylo by to nesnesitelné, kdyby to nebylo tak legrační. Bylo by to legrační, kdyby to nebylo tak nesnesitelné.

• Konspekt
• 821.162.3-3

Málokdy se redaktorovi poštěstí, aby ve spoustě nabídek, které přicházejí do nakladatelství, objevil perlu. Šest povídek studentky FAMU, oboru scenáristiky a dramaturgie, takovými perlami jsou. Mašinová je psala pro mládež, ale i dospělým uhrane autorčin chladný, jakoby odtažitý, precizní styl, který dodává příběhům neobvyklý, omračující nádech všudypřítomného strachu, obav, nepatřičnosti, podivínství a podivnosti. V centru dění stojí dětští hrdinové, mnozí už na prahu dospělosti, kteří jsou jako sirotci nebo s bezcitnými, sebestřednými, někdy až surovými rodiči odkázáni sami na sebe. Obklopuje je netečný, nesrozumitelný, citově prázdný, krutý svět dospělých a oni jsou mu vydáni napospas, a buď si v něm jakýmikoli prostředky najdou svou cestu a přijmou nepřijatelné, anebo zahynou.

• Konspekt
• 821.162.3-3

Novela významného českého autora spojuje prvky psychologického, společenského i sci-fi žánru a vypráví příběh podivné milostné dvojice - rezignovaného muže středního věku a umělé ženy.; Protagonistou originálního Haklova románu je zpočátku jeho typický hrdina - osamělý muž středního věku, proplouvající životem s víceméně smířenou rezignací. Dokud ho náhoda, zatoulaný pes a jeden postarší podivín nepřivede k osudovému vynálezu - prototypu umělé ženy. Muž, označovaný jako Ef, má být tím, kdo umělé stvoření, pojmenované Uma, probudí k životu a seznámí se světem... Od té chvíle se rozvíjí vztah mezi Ef a Umou, který je přes ženinu umělost zcela opravdový a křehký. Zaznívá tu obměna klasického sci-fi námětu soužití lidí a robotů, ale i regulérní milostně-psychologické téma, fantastickou okolností jen ozvláštněné a zostřené. V otázkách a odpovědích, jimiž se Uma učí orientovat ve světě, znějí obecnější společenská témata a problémy. V pěti kapitolách Hakl postmoderně střídá formy vyprávění a úhly pohledu a dopřeje čtenáři i dramatickou zápletku.

• Konspekt
• 821.162.3-3

Posmrtně vydáný román předčasně zesnulého českého klavíristy je fragmentárním příběhem o vztahu korepetitora taneční školy k nezletilé studentce baletu.; Román "Sametová 17" nepojednává o politice. 17 je číslo domu ve stejnojmenné liberecké ulici, kde bydlela jeho nezletilá milenka, studentka baletu. Hrdina románu přihrává do rytmu na umělecké škole, z které ho právě kvůli tomuto vztahu vyhodí. Jak může děj dopadnout...? Jde o román, deník, novelu či literární scénář? 200 stran strojopisu je synopsí trilogie: láska, život, smrt. Než začnete tuto vzácnou knihu číst, velmi pozorně si všimněte úvodních citátů z díla G. Grasse a J. W. Goetha. Nakladatelská anotace.; Tomáš Stejskal (1970–2012) byl klavírista, absolvent Pražské konzervatoře. Koncertoval v Čechách a ve Francii s všestranným repertoárem. Někdy ze záliby či z nouze pracoval jako zedník na stavbách. Byl pravidelným sezónním sběračem jahod na plantážích v Normandii. Byl velký čtenář knih v originále (francouzština, němčina, ruština), současné i klasické literatury a antických textů, které svébytně vykládal. Byl umělcem dialogu, víc naslouchal, než mluvil. Psal básně, eseje, náčrty povídek a v posledních letech si kreslil deník na čtverečky papíru. V jeho pozůstalosti se snad najde i několik hudebních skladeb. Ačkoli byl vynikající virtuos, nebudoval si kariéru. Kriticky se díval na prostředí měst, zvláště na severu Čech. Jeho manželka se dvěma dětmi je hudební teoretička a režisérka.

• Konspekt
• 821.162.3-3

"Hájíčkovský" (ne)hrdina Zbyněk, unavený úředník středního věku, pracovník správy pozemků Českobudějovické univerzity a manžel hudebnice Terezy, má problémy se spaním. Jemu se nedaří spát a jeho ženě se nedaří otěhotnět. Oba hledají řešení svých trápení, dosud však neúspěšně. Když se Zbyňkovi ozve dávná známá, přítelkyně z dětství a první láska, že má jakýsi problém ohledně zděděného pozemku, vypadá to jako nepříliš zajímavá lapálie. V místě svého raného mládí zastihne hrdina tuto ženu unavenou starostmi o statek a rodinu, ale vzpomínky se vracejí. Zdá se, že záležitost s podivně prodanými rodinnými pozemky bude složitější - a podobně složitý bude Zbyňkův boj s krizí středního věku a také s krizí manželskou. Nejasně cítí, že za jeho nespaním se skrývá ztracená jistota, ztracený vztah k zemi, k půdě, ke krajině svého dětství. Ale nejen to. Podvod s pozemky v jedné zapadlé vísce jihočeských blat jej nečekaně zasáhne a Zbyněk cítí, že se musí do věci vložit, jinak by ztratil sám sebe. Otázka je, koho na konci svého hledání najde... Opět dobře, živě, věrohodně napsaný realistický román, v němž autor zpracovává svou dokonalou "znalost terénu" - nejen co se týče jižních Čech či problému "malých" čachrů s pozemky, ale i "muže na půli cesty". Je to prostě "prožité" - i když to nemusí být nutně autobiografické.; Třetí román z cyklu "jihočeských venkovských elegií", malých dramat malých lidí v malém světě, v nichž se však velké dějiny podepisují stejně zřetelně, jako v těch velkých. Tentokrát ze současnosti, která má také svůj typický "morální problém".; Zbyněk, profesí správce pozemků, se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohlo se zdánlivě jednoduchým majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, do míst svého dětství a dospívání, a postupně se zaplete do nejasných okolností sporu o pozemek, ale také do své osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a katastrálními mapami a nad ním se jako přízrak vznáší bláznivý venkovský aviatik z osmnáctého století. Ve zlomovým okamžiku vyráží Zbyněk s tváří pomalovanou válečnými barvami do boje za to, aby se jeho rána nevzbudil jako někdo jinej. jako ně1. vydání.

• Konspekt
• 821.162.3-3

Na jednom konci jezera se rozkládá ospalá osada Boros s rybářskými chatrčemi a propadajícími se ulicemi, s chátrající fabrikou na zpracování jeseterů, s ruskou posádkou a dominantní sochou Státníka, u níž se pravidelně konají manifestace pořádané místním úřadem, přičemž účast obyvatel se kontroluje. Pravě tady vyrůstá a je bábou a dědkem vychováván Nami, který ovšem brzy úplně osiří a nezbývá mu nic jiného než se nehostinným světem protloukat sám. Rozhodne se opustit rodnou obec, přeplaví se přes jezero a na jeho druhém konci se dostává do hlavního města, kde pracuje jako asfaltér. Stejně jako v Borosu vládne i tady pochmurná, až apokalyptická atmosféra: všude se válejí lodní vraky, půda jakoby trpěla kontaminací a toxickým odpadem, ze země vychází zápach síry, která se tu v hojném měřítku těží - a ke všemu je zde i samotné jezero, skrývající jakousi temnou záhadu. Bellová sugestivně zachycuje svět uprostřed postupujícího rozkladu, v němž lidé trpí nejen pod nadvládou okupantských mocností, ale vzhledem ke zdevastovanému prostředí umírají i na zákeřné choroby a nemají téměř žádnou šanci vymanit se z osidel beznaděje, zániku a totálního zmaru.; Novela současné české autorky je alegorickým a elegickým příběhem, odehrávajícím ve fiktivní, ekologicky zdevastované zemi, ovládané ruskou armádou.; Rybářská vesnice někde na konci světa. Jezero, které vysychá a zlověstně obnažuje břehy. Muži mají vodku, ženy starosti a děti si škrábou ekzémy. Co má Nami? Nami nemá nic, jen bábu s tlustýma rukama. Nami nemá nic, jen život před sebou: první lásku, o kterou ho připraví ruští vojáci, a pak všechno to další. Ale když život začne na úplném konci světa, možná že skončí na jeho začátku. Tento příběh je totiž starý jako lidstvo samo. Je to pouť hrdiny, chlapce, který se na cestu vydá jen s uzlíčkem nervů a kabátem po dědkovi. Musí jezero přeplout, obejít a nakonec se potopit na jeho dno pro největší tajemství. ----- Nami připomíná hrdinu z Kosińského Nabarveného ptáčete nebo pikarovské postavy sígrů z próz Jáchyma Topola. Nesentimentální, brutální a přitom jaksi mateřsky živočišné vidění a pojetí Biancy Bellové je však zcela originální a setkání s ním přináší nevšední čtenářský zážitek. - Jiří Peňás, kritik a publicista Občas když začnete číst novou knihu, po několika stranách poznáte, že je to ten vzácný případ, kdy čtete něco výjimečného. A toto je ten případ. Dost drsnej případ. A pak s každou další přečtenou stranou zjišťujete, že je to jinak.Jezero je ještě lepší, než jste si před chvílí mysleli. A mnohem drsnější. - Jan P. Muchow, hudebník Bianca Bellová (nar. 1970) se narodila v Praze, kde doposud žije na půl cesty mezi balkánskou a britskou částí své rodiny. Živí se překlady a tlumočením. Vydala knihy Sentimentální román (2009), Mrtvý muž (2011), Celý den se nic nestane (2013) a Jezero (2016), jakož i řadu povídek. Má tři děti a manžela.

• Konspekt
• 821.162.3-3

Román je spleten ze tří dějových linií - tří samostatných pramenů, které se vzájemně prolínají a v závěru vytvoří jeden jediný proud. Nejsilnější z pramenů čtenáře zavede do současného jihočeského městečka Lázně Toužim: zpoza oceánu sem přijíždí expert na srdeční choroby, doktor Černý. Zdá se ale, že nejde o ledasjakého "srdcaře" - možná jde o čerta na misi za hříšnými dušemi. Jeho přítomnost v městečku rozvíří zapomenutá dramata, vytvoří dramata nová a krásný doktor poslouží místním obyvatelům jako zrcadlo, v němž se odrážejí jejich představy, touhy a nesplněná přání.; Atypický, kompozičně pozoruhodný román Bydlim v Nuslích je druhou knihou výtvarnice Daniely Šafránkové. Je spleten ze tří dějových linií – tří samostatných pramenů, které se vzájemně prolínají a v závěru vytvoří jeden jediný proud. Nejsilnější z pramenů čtenáře zavede do současného jihočeského městečka Lázně Toužim: zpoza oceánu sem přijíždí expert na srdeční choroby, doktor Černý. Zdá se ale, že nejde o ledasjakého „srdcaře“ – možná jde o čerta na misi za hříšnými dušemi. Jeho přítomnost v městečku rozvíří zapomenutá dramata, vytvoří dramata nová a krásný doktor poslouží místním obyvatelům jako zrcadlo, v němž se odrážejí jejich představy, touhy a nesplněná přání. Druhý pramen vyvěrá z historie – jde o deníkové záznamy vojína G. S. z první světové války, které velice autenticky popisují jeho válečnou pouť přes východní Polsko až do ruského zajetí v dalekém Turkmenistánu a pak zpět do vlasti. Třetí pramen nese vyprávění malého Augustina, jenž vyrůstá v normalizačním Československu, konkrétně v pražských Nuslích – groteskně pokroucená každodennost, podivná doba nedoříkaných vět, dlouhých front na cokoliv a chatařské svobody je v bezprostředním dětském podání prazvláštně snová. Augustinovo dětství končí spolu s vládou komunistů a vyprávění téměř filmové se přenese na americký kontinent.

• Konspekt
• 821.162.3-3

Během osmadvaceti let /1986-2014/ vypráví životní outsider Honza svůj příběh plný omšelých hospod, zmařených plánů, malých nadějí a velkých proher. Tento úděl nese bez protestů, žije důsledně dle vlastních pravidel a pomáhá si specifickým humorem. Napsáno úsečně a jadrně, s pochopením pro věčné ztroskotance a s mimořádnou schopností získat pro ně i přízeň čtenářů.; Jedenáct chronologicky řazených povídek spojených nehrdinským hrdinou, jenž s chlapským nadhledem čelí proměnám doby.; Dvojnásobný držitel Magnesie Litery za nejlepší prózu (2003 a 2014) a nositel Ceny Josefa Škvoreckého (2010) přichází s novou knihou. Soubor jedenácti povídek, majících společného vypravěče, ne však čas. První se odehrává v roce 1986 na bizarní cestě Bulharskem, poslední v současné pražské čajovně. Povídky jsou řazeny chronologicky, jde tedy o jakýsi nepravý časosběr, poněvadž jinak jde o texty zbrusu nové. Tématem sbírky je, co se za těch bezmála třicet let změnilo – kolem vypravěče i v něm. Kdo má rád Haklovy povídky, najde starého Hakla s bohatým vypravěčským rejstříkem obohaceným svěžím střídáním vypravěčských osob. Střídmé návaly excentrické melancholie a šelesty citových šrámů se střídají s rytmickou úsečností a skalpelovou přesností okamžiků. Jeden ústřední hrdina, jeden život, a co s ním udělal čas - to je v kostce námět jedenácti nových povídek. Najdete v nich, jak se nemá zacházet s hovězím, jak se připravit na konec světa, jak nemluvit s potomkem, jak si vybrat správný čaj a řadu dalších témat. Svěží rytmus, bohatý jazykový rejstřík, střídmé návaly melancholie a lehce cynický humor se střídají s haklovskou úsečností a laserovou přesností vidění.

• Konspekt
• 821.162.3-3