Jako stádo divokých koní dupou po stránkách románu Jáchyma Topola samorostlé figuríny, jakoby vystřižené z tragikomických leporel, ale přesto dokumentující chaotický kvas současného světa, v němž pomalu doznívají radovánky i ozvěny událostí, prožitých minulými generacemi. V popředí děje je příběh nepříliš úspěšného herce, vystupujícího na podřadných evropských divadelních festivalech, který se s alkoholickou manželkou a dvěma nemluvnými synky vrací do svého původního domova v posázavském regionu. Ale i tento kraj se změnil: Topol ho zabydluje pestrou směsí rodilých občanů i "naplavenin", hledajících zde poctivým i méně čestným způsobem obživu. Postupně odtud mizí půvab staročeských vesniček a vesnických hospůdek, který je brutálně nahrazen hypermarkety a další devastující novou výstavbou, do níž občas ze starých časů pronikne snad jen lomoz a povyk pouťových atrakcí. Kdysi líbezné místo se mění v mohutnou odpadovou skládku, ve společenskou periferii, která se stává scénou pro líté boje o přežití, o urvání svého místa na slunci. A i když ve fraškovitých eskapádách jednají postavy mnohdy jako dav šílenců, lze přesto z Topolova románu, zkomponovaném jeho osobitou poetikou, rozeznat, "jak a proč se vše děje". Ale vnímat tyto rozporuplnosti, konflikty a nuance doby může "člověk jen skutečně citlivý až přecitlivělý".

Román výrazného současného literáta je oslnivou jízdou především posázavskou krajinou, v níž se v prudkém tempu na pozadí současných i nedávných událostí tuzemského i evropského významu pohybují panoptikální postavy s mnohdy neuvěřitelnými osudy.