Východiská: Klinická praxe zvyšuje nároky na výuku komunikace na lékařských fakultách. V pedagogic- kém procesu je akcentováno využití interaktivních vyučovacích metod a výuka na základě partnerství mezi studenty a vyučujícími. Soubor a metody: Soubor vytvořilo 331 studentů 5 českých lékařských fakult. K řešení výzkumného prob- lému byla zvolena metoda šetření pomocí nestandar- dizovaného dotazníku. Hlavní fáze dotazování stu- dentů lékařství proběhla v dubnu 2020. Výsledky: Diskusi jako nejčastěji aplikovanou vyučo- vací metodu komunikace s nevyléčitelně nemocnými uvedlo 75 % studentů. Největší rozdíly mezi fakulta- mi byly zaznamenány v případě využití přednášky. Úrovně komunikačních dovednosti na základě sebe- hodnocení studentů se v oblasti aktivního naslouchá- ní ani v oblasti předávání informací mezi ročníky statisticky významně neliší (p-hodnota 0,208), zatím- co v oblasti empatie je rozdíl statisticky signifikantní (p-hodnota 0,028). Závěr: Studie v České republice na dané téma při- nesla důkazy o rozdílech přístupů lékařských fakult k výuce komunikace s nevyléčitelně nemocnými. Studenti se neliší z hlediska úrovní komunikačních kompetencí na základě sebehodnocení, a to s výjim- kou empatie. Důležitým závěrem studie je konstato- vání skutečnosti, že komunikace lékaře s nevyléčitel- ně nemocnámi pacienty předpokládá celoživotní vzdělávání a výuku v pregraduální přípravě lékařů. Proto je důležité podporovat tuto výuku

Background: Clinical practice increases the demands on teaching communication at medical faculties. The pedagogical process emphasizes the use of inter- active teaching methods and teaching based on a partnership between students and teachers. File and methods: The file was created by 331 stu- dents of 5 Czech medical faculties. To solve the re- search problem, an investigation method using a non-standardized questionnaire was chosen. The main phase of interviewing medical students took place in April 2020. Results: 75% of students indicated discussion as the most frequently applied teaching method of commu- nication with terminally ill patients. The greatest dif- ferences between faculties were noted in the case of the use of the lecture. Levels of communication skills based on students‘ self-assessment in the field of active listening and in the field of information transfer does not statistically significantly differ be- tween years (p-value 0.208), while in the field of em- pathy the difference is statistically significant (p-value 0.028). Conclusion: The study in the Czech Republic on the given topic provided evidence of differences in the approaches of medical faculties to teaching commu- nication with the terminally ill patients. Students do not differ in terms of levels of communication com- petence based on self-assessment, with the excepti- on of empathy. An important conclusion of the stu- dy is the statement of the fact that the doctor‘s communication with terminally ill patients assumes lifelong learning and teaching in the undergraduate training of doctors. Therefore, it is important to support this learning

Slovenská zdravotnická univerzita v Bratislavě

Communication with terminally ill patients as a subject for medical students

Literatura