Pooperační hypoparatyreóza po paratyreoidektomiích (PTE) se jeví dle našich zkušeností se 230 výkony na příštítných tělíscích(PT) u nemocných se všemi typy hyperparatyreóz (HPT) jako závažný problém, i když v případě totální PTE standardně provádíme implantace částí tkáně, kryokonzervace a od roku 1995 i reimplantace zmrazených tkání PT. Soubory: Skupinu 1 tvoří 55 zmrazených vzorků získaných od 41 nemocných po PTE. Průměrná délka kryokonzervace byla 84±49 měsíců. Skup. 2 tvoří tzv. čerstvá tkáň PT, odebraná během PTE a uchovaná v ledové tříšti. Viabilita byla vyšetřena v určitých časových intervalech u 8 nemocných s HPT. Skup. 3 tvoří 8 kadaverozních dárců tkáně PT, která byla odebrána v rámci multiorgánových odběrů (teplá ischémie 32 min). Metodika: Vyšetření byla prováděna průtokovou cytometrií na přístrojích Coulter Epics a Becton Dickinson po desintegraci tkáně a kvantifikaci počtu buněk v suspenzi, a to pomocí propidium iodidu, který jsou viabilní buňky schopny vyloučit. U 25 zmrazených vzorků byla viabilita současně měřena metodikou pomocí trypanové modře. Histologickým vyšetřením zbytků tkáně po desintegraci a cytospinů vyšetřovaných suspenzí bylo potvrzeno, že byla vyšetřena tkáň PT. Výsledky: Zjištěná viabilita ve skup. 1 byla v průměru 36,9±24,7 %. Při měření tryp. modří byla 18,7±14,9 %. Nebyl prokázán významný vztah viability tkáně a délky kryokonzervace. Průměrná viabilita všech vzorků ve skup. 2 byla 54,2±28 %, v prvních 7 h po PTE byla 60,5±29 %, 24 h po PTE 54,9±29 % a 32-120 h po PTE 44,6±28 %. Viabilita ve 3 skup. byla 91,7±2,4 %. Mezi skupinami 1 vs.2 a mezi 2vs.3 byl zachycen statistický rozdíl p < 0,05 a mezi 1 vs.3 p < 0,001. Závěr: Nejvyšší viabilita PT byla nalezena u tkáně kadaverozních dárců, nejnižší u zmrazené tkáně bez ohledu na délku kryokonzervace.

Klinika nefrologie IKEM Praha