U některých účastníků zahraničních vojenských misí na území bývalé Jugoslávie (1994–1995 ) byla v dalších letech pozorovaná zvýšená nemocnost a smrtnost. Zvažoval se vztah k expozici ochuzeného uranu, který byl náplní části munice použité při bojové činnosti Radioaktivita ochuzeného uranu je zanedbatelná, hlavní riziko je v chemické toxicitě s převažujícím poškozením ledvin, hlavně tubulárních funkcí. Cílem pilotní studie bylo zjistit případné postižení ledvin u účastníků několikaměsíční mise na území Kosova. U 6 mužů ( 31,6 ± 6,9 roků) po návratu a u 7 mužů ( 31.4 ± 8,1 roků) před výjezdem do mise bylo provedeno vyšetření - uranu v moči, kreatininu v séru a v moči, mikroalbuminurie, kvantitativní proteinurie, elektroforézy močových bílkovin, beta-2-mikroglobulinurie, glykosurie a urikosurie. Filtrační funkce ledvin byla posuzována clearancí endogenního kreatininu a výpočtem s použitím vzorce dle Cocrofta a Gaulta. V kosovském souboru, ve srovnáním s kontrolním, byly zjištěny vyšší průměrné močové koncentrace uranu (0,37±0,20 μg vs 0,24±0,14 μg), ale bez statistické významnosti rozdílu. U 1 osoby, jež měla zvýšenou hodnotu 0,71 ± 0,22 μg ( normální rozmezí denní vylučování uranu močí 0,05 – 0,5 μg ), dodatečné stanovení poměru aktivit izotopů U238 a U234 prokázalo, že nejde o ochuzený uran. Nebyly zjištěny změny jak ve vylučování sledovaných bílkovin, glukózy a kyselinymočové močí, tak ani v hodnotě glomerulární filtrace. Vyšetření provedená u osob krátkodobě pobývajících na území s předpokládanou expozicí ochuzeného uranu neprokázala zvýšené vylučování uranu močí, ani narušení tubulární a glomerulární funkce ledvin.

3 interní odd pracovního lékařství ÚVN Státní ústav radiační ochrany Praha