Metodika: Prospektivní analýza 116 konsekutivních pacientů s akutním infarktem myokardu s ST-elevacemi, kteří byli léčeni primární PCI v období I/2000–XII/2000. V 89 případech (76,6 %) byl implantován minimálně 1 koronární stent do infarktové tepny a ve 27 případech (23,7 %) byla provedena prostá balonková angioplastika. Celý soubor s průměrným věkem 65,4 roku (38–96 let) byl rozdělen do dvou skupin: skupinu A tvořilo 41 pacientů (35,3 %) ve věku 70 let a více (průměrně 74,8 ± 4,9 let) a skupinu B tvořilo 75 pacientů (64,7 %) mladších (průměrně 56 ± 8,5 let). Následně byly obě skupiny statisticky porovnány stran hospitalizačních výsledků a výskytu kombinovaného klinického end-pointu (úmrtí, reinfarkt, revaskularizace infarktové tepny). Při porovnání charakteristik obou souborů byly ve skupině A zjištěny významně častěji následující faktory: diabetes mellitus (p < 0,0001), přítomnost klinicky významného ischemického postižení tepen dolních končetin (p = 0,002) a vyšší bylo zastoupení žen (p = 0,032). Naopak ve skupině mladších pacientů se častěji vyskytovalo kouření (p=0,0001), rodinná zátěž (p=0,009) a akutní infarkt myokardu, jako první příznak ischemické choroby srdeční (p=0,048). Výsledky: Starší pacienti ve skupině A měli významně vyšší počet postižených tepen (p = 0,001), častěji byli v kardiogenním šoku (Killip IV, p = 0,041) a častěji bylo nutné napojení na umělou plicní ventilaci (p = 0,015). Ostatní sledované faktory za hospitalizace se významně nelišily, ale byl zjištěn silný trend k častějšímu zavedení intraaortální balonkové kontrapulzace (p = 0,052) a nižší primární úspěšnosti koronární intervence (p = 0,13), kdy technická náročnost výkonu odpovídající této věkové skupině se odrazila i v trendu delšího časového intervalu jehla-balon (p = 0,14). Mladší pacienti ve skupině B byli častěji oběhově plně stabilní bez známek srdečního selhání (Killip I, p = 0,001). Dosažení primárního kombinovaného end-pointu bylo zjištěno u 6 pacientů (14,6 %) ve skupině A a u 1 pacienta (1,3 %) skupiny B (p = 0,02). Tento statisticky významný rozdíl byl způsoben významně vyšší mortalitou v souboru starších pacientů (14,6 % vs. 0 %). Závěr: Práce dokladuje úspěšnost a relativní bezpečnost mechanické reperfuzní léčby i u pacientů ve vysokém věku 70 let a více. Vysoké kardiovaskulární riziko v této skupině pacientů se odrazilo i ve vyšší úmrtnosti během nemocniční fáze akutního onemocnění.

Background: At present the primary coronary intervention (primary PCI) has been accepted as a method of choice in the reperfusion treatment of the ST-elevation acute myocardial infarction. This interventional technique is routinely used in younger patients and less often in the group of the elderly (above 65 to 70 years of age). Aim: The authors tried to answer the following questions: 1. Are there any differences in the primary PTCA technique between the younger patients and the elderly? 2. Are the elderly patients really at high cardiovascular risk? 3. Are there any differences in primary angiographical results between the two groups? 4. Are there any differences in the clinical in-hospital follow-up? 5. Will the results be introduced into practice? Methods: A prospective analysis of 116 consecutive patients with acute ST-elevation myocardial infarction who were treated with primary PCI in the period from January 2000 to the end of December 2000. In 89 cases (76.6 %) at least one coronary stent was implanted into the infarction related artery and in 27 cases (23.7 %) the balloon angioplasty only was done. The whole group of patients at the age 65.4 on average (38–96 years old) was divided into two groups: 41 patients (35.3 %) at the age of 70 and more (74.8 ± 4.9) created group A and 75 (64.7 %) younger patients (56 ± 8.5 years) created group B. After that both groups were statistically compared according to their in-hospital occurrence of the combined clinical end-point (mortality, reinfarction and target vessel revascularization). The followed factors were observed more often in group A: diabetes mellitus (< 0.0001), presence of clinical significant ischemic lower extremities disease (p = 0.002) and there were more women (p = 0.032). Conversely more younger patients were smokers (p = 0.0001), more patients had positive family histories (p = 0.032) and acute myocardial infarction as the first sign of ischemic heart disease (p = 0.048). Results: The elderly patients in group A had significantly higher number of diseased coronary arteries (p = 0.001), more of them were in cardiogennic shock (Killip IV, p = 0.041) and there was more often the need for artificial ventilation (p = 0.015). The other followed factors during hospitalization did not differ, but a strong trend to the higher need of the intraaortic balloon counterpulsation insertion (p = 0.052) and lower primary success of coronary intervention was observed (p = 0.13), where the technical procedural difficulties reflected in the trend of longer „needle to balloon“ time interval (p = 0.14). Younger patients in group B were more often hemodynamically stable without the presence of congestive heart failure (Killip I, p = 0.001). The combined in-hospital clinical end-point was achieved in 11 patients (14.6 %) in group A and in 1 patient (1.3 %) in group B (p = 0.02). This statistically significant difference was due to higher mortality in the elderly (14.6 % vs. 0 %, p < 01). Conclusion: The paper proved success and relative safety of the mechanical reperfusion treatment in the elderly at the age of 70 and more. The high cardiovascular risk was reflected in higher in-hospital mortality in this group of patients.

Interní kardiologická klinika FN Brno Bohunice Brno

Primary PCI at the age of 70 and more - in-hospital results

Primární PCI ve věku 70 let a více - hospitalizační výsledky = Primary PCI at the age of 70 and more - in-hospital results /

Primary PCI at the age of 70 and more - in-hospital results /

Lit: 11

Souhrn: eng