Účel studie: Cílem studie bylo srovnat postkontrastní zobrazení magnetickou rezonancí (KMR) a jednofotonovou emisní tomografii využívající 201Thallium chloridu (SPECT Tl) v hodnocení viability myokardu. Metodika: Do studie byli zařazení pacienti s chronickým koronárním onemocněním a systolickou dysfunkcí levé komory, u kterých byla plánována revaskularizace myokardu. Systolická dysfunkce levé komory byla definována ejekční frakcí (EF) ≤ 45 %. KMR byla provedena s využitím „Inversion Recovery Turbo FLASH (fast low-angle shot)“ sekvence. SPECT Tl zobrazení bylo provedeno čtyři hodiny po podání radiofarmaka. Výsledky: Do studie bylo zařazeno 40 nemocných. Kontrolní vyšetření EF po revaskularizaci bylo provedeno u 32 z nich. Souhlasné hodnocení viability mezi oběma metodami bylo pozorováno u 1065 (78,3 %) segmentů, což odpovídá pouze průměrné shodě (kappa 0,336). 96 SPECT Tl viabilních segmentů bylo popsáno jako neviabilní při KMR a 199 SPECT Tl neviabilních segmentů splňovalo kritéria viability dle KMR. U nemocných, kteří podstoupili kontrolní vyšetření po revaskularizaci EF stoupla o 5,5 % (z 33,6 na 39,2 %). Závislost mezi množstvím dysfunkční viabilní tkáně a změnou EF byla velmi slabá a statisticky nevýznamná u obou srovnávaných metod. Závěr: Při srovnání KMR a SPECT Tl v hodnocení viability myokardu nebyla pozorována dobrá shoda. Neprokázali jsme přínos viability určené oběma metodami pro predikci zlepšení systolické funkce levé komory po revaskularizaci.

Background: The aim of study was to compare contrast-enhanced magnetic resonance imaging (CE-MRI) to single-photon emission tomography using 201Thallium chloride (SPECT Tl) in the detection of myocardial viability. Methods: Patients with chronic coronary artery disease and ejection fraction (EF) ≤ 45 % were included. CE-MRI was performed using Inversion Recovery Turbo FLASH (fast low-angle shot) sequence and 4-hours rest redistribution protocol was used for SPECT Tl. Results: Total number of 40 patients was included and 32 of them underwent follow-up exam after revascularization. The concordance in the viability assessment between the both methods was noted in 1 065 (78.3 %) segments, that resulted in moderate agreement only (kappa value 0.336). 96 SPECT Tl viable segments were non-viable on CE-MR and 199 SPECT Tl non-viable segments were viable according to CE-MR. The EF increased by 5.6 % (from 33.6 to 39.2) after revascularization, but the relation between the amount of dysfunctional viable myocardium and change of EF after revascularization was very weak and not statistically significant in both methods studied. Conclusion: Moderate agreement in the myocardial viability assessment between CE-MRI and SPECT Tl was observed. We did not prove the usefulness of any of the methods studied for the prediction of improvement of EF after revascularization.

1 interní klinika FN Hradec Králové

Contrast-enhanced magnetic resonance versus thallium scintigraphy in the detection of myocardial viability. Prospective comparative study

Postkontrastní magnetická rezonance verzus SPECT thalliová scintigrafie v detekci viabilního myokardu. Prospektivní srovnávací studie = Contrast-enhanced magnetic resonance versus thallium scintigraphy in the detection of myocardial viability. Prospective comparative study /

Lit. 25