Delirium je v současnosti nejčastější formou akutní poruchy duševního stavu a chování, která se vyskytuje prakticky ve všech medicínských oborech a ve všech typech lůžkových zařízení, zejména těch s vyšším podílem nemocných vyššího věku (geriatrie) či závažně nemocných (jednotky intenzivní péče). V blízké budoucnosti lze očekávat narůst incidence deliria (v souvislosti se stárnutím populace a zvýšením podílu závažně až kriticky nemocných). Jsou známy nejčastější vyvolávající příčiny (může jí být prakticky každé závažné somatické onemocnění, operace, úraz, vliv farmak či abstinence, ale i primární mozková léze) i hlavní rizikové faktory deliria, kterými jsou zejména vyšší věk a preexistující demence. Zbývá však objasnit detailní etiopatogenezi mozkové dysfunkce, specifické rizikové faktory tzv. septické encefalopatie u kriticky nemocných a u primárních mozkových postižení (zejména význam lokalizace fokálních mozkových lézí). Tento syndrom je v současnosti poddiagnostikovaný; nerozpoznané zůstávají asi 2/3 případů deliria, zejména tzv. hypoaktivní typ. Použití validovaných testů zaměřených specificky na screening zvyšuje významně záchyt deliria. Diagnostika u nemocných na jednotkách intenživní péče, často farmakologicky sedovaných a neschopných verbálni komunikace. vyžaduje specifické testy. Multifaktoriální preventivně-léčebná opatření mají pravděpodobně pozitivní vliv na výskyt a tíži deliria. Objasnění etíopatogeneze deliria však může přinést účinnější postupy, vedoucí k minimalizaci následků deliria, kterými jsou zvýšení mortality, zhoršení kognitivní a funkční úpravy, institucionalizace nemocných a zvýšené ekonomické náklady na jejich péči. Delirium je závažný multidisciplinární neurologicko-psychiatrický problém, který představuje výzvu pro oba obory srovnatelnou významem s problematikou demence.

At present, delirium represents the most frequent form of acute disturbance of mental state and behaviour that could be encountered in all medical specialties and in all types of hospitals, especially those with a higher percentage of older patients (geriatrics) or critically ill patients (intensive care units). Increased incidence of delirium (associated with the population ageing and increased proportion of seriously or critically ill patients) may be expected in the near future. Most frequent precipitating (in general every serious somatic disease, surgery, trauma, drug or withdrawal effects, primary brain lesion) and predisposing factors (older age. pre-existing dementia) are now well known. However, detailed etiopathogenesis of cerebral dysfunction, specific risk factors of the so-called septic encephalopathy in the critically ill and the importance of localisation in primary cerebral affections remains to be elucidated. Nowadays, this syndrome has been under-diagnosed, about 2/3 cases of delirium, particularly the so-called hypoactive type have remained unrecognized. The use of validated screening tests augments significantly the detection of delirium. Diagnosis of delirium in intensive care unit patients, mostly sedated and unable to communicate, requires special tests. Multimodal preventive and curative measures have probably positive effects on the occurrence and severity of delirium. However, elucidating the delirium etiopathogenesis may bring more effective methods resulting in minimizing the delirium consequences such as increased mortality deteriorated cognitive and functional repair, institutionalization of patients, and higher economical costs at the care of them. Delirium is an important multidiscipHnary neurological and psychiatric problem representing challenge for the two specialties comparable with the importance of the dementia problem.

Neurologická klinika LF MU a FN Brno

Delirium: a new challenge for neurology?

Delirium: nová výzva pro neurologii? = Delirium: a new challenge for neurology? /

Delirium: a new challenge for neurology? /

Lit. 111