Autor se ve své stati zabývá teorií poznání, srovnávajíce rozdíly v pojetí subjektivity mezi psychoanalýzou a fenomenologicky orientovanou daseinsanalýzou. Zdůrzňuje shodu mezi psychoanalytickou praxí a procesem fenomenologické redukce E.Husserla, zvl. co se týče náročného projektu komplexního zkoumání lidské subjektivity na všech úrovních : tělesné, emocionální, vědomé i nevědomé a racionální. Svět lze vnímat jen specificky lidským způsobem. Naproti tomu proniknout až k samým fenoménům, ať již hlubokým zamyšlením se, anebo pomocí vědy, je ilusorní.To lze označit jako narcistickou idealizaci /nadčlověka/, resp. jako nerespektování hranic lidských možností. Tuto "narcistickou obranu" proti zhroucení našeho "božského komplexu" /E.Richter/ kupodivu sdílí fenomenologie se současným objektivisticko-scientistickým přístupem. Autor dále podtrhuje rozdíl mezi obecnou antropologickou a individuálně-biografickou subjektivitou. Obé spolu souvisí do té míry, že to prvé se týká obecných zákonitostí lidské psychiky, jež "pracují" s tím druhým, s konkrétními dosavadními zkušenostmi /obsahovou stránkou, sebeobrazy, zážitky/. Svým příspěvkem by chtěl autor podnítit mezioborovou diskusi mezi psychology, filosofy, antropology, neurovědci a zastánci příbuzných oborů.

The author deals in his paper the theory of perception /knowledge/. He compares the concept differences of subjectivity between psychoanalysis and phenomenological founded daseinsanalysis. He stresses the correspondence between the psychoanalytical practice and the process of phenomenological reduction of E. Husserl, especially the very similar project how to investigate the human subjectivity on all the levels : bodily, emotional, conscious and unconscious and rational. Both come to the same conclusion, that it exists the only possibility to percept the world in the specific human way. It is an illusion, to get to the pure phenomena through deep thinking or scientific process. This tendency can be labelled as a narcistic idealisation / of superman/, resp. as non-respecting real human possibilities. The "narcistic defense" against the break-down of the "goodlike complex" /E.Richter/ shares phenomenology with the contemporary objective-scientific approach. The author underlines further the difference between the common antropological and individually-biographical subjectivity. Both hang together: the first concerns the rules of psychic life, which "work" with the up-till-now concrete experiences /contents, self-imagines/. The author would like to provoke a discussion between psychologists, philosophers, antropologists, neuroscientists and specialists of related branches.

Lit. 17