Východiska: Lékaři se musí často v praxi vyrovnávat s pocity nejistoty a s pochybami o správnosti svých rozhodnutí. Tyto fenomény nejvíce znají praktičtí lékaři, kteří se setkávají se záplavou nediferencovaných zdravotních problémů, pro které není v 1. linii dostupná suverénní diagnostika, ani jednoznačná volba léčby. Lékaři obvykle nemohou jasně zodpovědět otázky pacientů, ani nemohou uspokojivě aplikovat doporučené postupy a pravidla medicíny založené na důkazech (EBM). Cíl a metodika: Záměrem práce je popsat nejistotu jako fenomén všeobecné praxe a nabídnout cesty, jak s nejistotou v procesu poskytování péče zacházet, jak ji zmírnit. Na základě literární analýzy byly připra¬veny podklady pro ohniskovou skupinu praktických lékařů. Účastníci diskutovali svoje osobní zkušenosti s nejistotou a navrhovali strategie, jak nejistotu zmírnit nebo se s ní vyrovnat. Průběh moderované diskuse byl zaznamenán, výstupy zpracovány a následně zaslány ke komentáři. Výsledky: Praktičtí lékaři se shodli na tom, že nejistota je normální součástí praxe. Klíčový je vztah s pacientem a citlivé zvážení jeho zapojení do rozhodovacího procesu. Dostatek času na konzultaci, dobré komunikační dovednosti a vytvoření atmosféry důvěry zmírňují pocit nejistoty. Důležité je poctivé vyhodnocení externích (EBM, kalkulace rizik) i interních důkazů (názor pacienta, vlastní zjištění). Sdílení nejistot s kolegy z oboru i se spolupracujícími specialisty je další doporučenou metodou. Schopnost zvládat nejistotu je nezbytnou podmínkou úspěšného působení ve všeobecné praxi. Naopak nezvládání nejistoty vede k nadbytečnému vyšetřování a ke zvýšenému riziku syndromu vyhoření.

Background: Dealing with uncertainty and doubts is common in every day decision making processes in generál practice. General practitioners encounter a vast range of problems presenting themselves in undif-ferentiated way. For many of these problems there are often no straight answers, no clear diagnoses and no obvious treatment; the application of guidelines and evidence based medicíně is difficult. Aim and methods: The aim of this páper is to describe uncertainty as a component of generál practice and to search for strategies to help deal with or to minimize uncertainty. A comprehensive review of the literatuře on uncertainty was ušed to prepare a focus group comprised of generál practitioners. Participants pro-duced their own solutions based upon personál experience of dealing with uncertainty. The discussion was monitored and then the outcomes were elaborated and distributed to participants for feedback. Results: Czech generál practitioners agreed on uncertainty as a normál part of generál practice. A good doc-tor-patient relationship, sufficient consultation time, good communication skills and a trusting atmosphere are vital. Both external evidence (EBM, risk calculation) and internal evidence (patienťs opinion, doctoťs findings) must be assessed and respected. Peer group discussions with colleagues and specialists are anot-her recommended option. The ability to cope with uncertainty is an essential requirement for the success-ful generál practitioner. A failure to cope with uncertainty leads to unnecessary investigations, referrals, and to increased risk of burn-out syndrome.

Ústav všeobecného lékařství 1 LF UK Praha

Uncertainty as a component of general practice

Nejistota jako součást všeobecné praxe = Uncertainty as a component of general practice /

Uncertainty as a component of general practice /

Lit. 22