Cíl studie: Stanovení incidence pooperační reziduální kurarizace na dospávacím pokoji po aplikaci cisa-trakuria nebo rokuronia. Typ studie: Klinická, prospektivní, kontrolovaná studie. Název a sídlo pracoviště: Klinika anesteziologie a resuscitace univerzitní nemocnice. Materiál a metoda: Vyšetřovali jsme reziduální blok u 790 nemocných po celkové anestezii se svalovou relaxací cisatrakuriem (CIS, n = 384) a rokuroniem (ROC, n = 406) bez peroperačního monitorování relaxace. Při příjezdu na dospávací pokoj jsme vyšetřili nervosvalový přenos - stimulace loketního nervu v režimu TOF (train-of-four) proudem submaximální intenzity (30 mA), akcelerometrické vyhodnocení evokované svalové odpovědi přístrojem TOF-Watch® SX (Organon). Pooperační reziduální kurarizace byla definována jako TOF-ratio < 0,90, rozdíly byly porovnány na pětiprocentní hladině významnosti (p < 0,05). Výsledky: PORC jsme prokázali u 24,5 % nemocných ve skupině CIS a 32,0 % ve skupině ROC. Ve srovnání se skupinou pacientů s adekvátním zotavením tito nemocní dostali peroperačně vyšší dávku relaxancia, byli častěji anestezováni méně zkušeným anesteziologem, mezi poslední aplikací relaxancia a předáním na dospávací pokoj u nich uplynul kratší čas, po operaci byli více podchlazení a peroperačně dostali v průměru méně neostigminu (p < 0,05). Závěr: Výskyt PORC je nepřijatelně vysoký i po aplikaci látek s intermediární délkou účinku (cisatrakurium, rokuronium). Pokud relaxaci peroperačně nemonitorujeme, doporučujeme rutinní dekurarizaci neostigminem.

Objective: To assess the incidence of postoperative residual curarization following cisatracurium and rocuronium-induced neuromuscular block. Design: Clinical, prospective, controlled study. Setting: Department of Anaesthesiology and Intensive Care Medicine, University Hospital, Materials and methods: We investigated residual curarization after generál anaesthesia with either cisat¬racurium (CIS, n = 384) or rocuronium (ROC, n = 406) induced neuromuscular blockade without peropera-tive neuromuscular blockade monitoring in 790 patients. On admission to the recovery room we perfor-med submaximal stimulation of the ulnar nerve (30 mA) and quantified the evoked muscle response with accelerometry (TOF-Watch® SX, Organon). The postoperative residual curarization was defined as TOF-ratio < 0.90, p < 0.05 was considered significant. Results: Postoperative residual curarization could be demonstrated in 24.5 % (CIS group) and 32.0 % (ROC group), respectively. Compared to the group with adequate neuromuscular recovery, the patients with residual blockade received a larger relaxant dose, were anaesthetised by a less experienced anaesthetist, a shorter time had elapsed since the last relaxant dose, their core temperature was lower and on average, they received less neostigmine at the end of anaesthesia (p < 0.05). Conclusion: The incidence of postoperative residual curarization remains a problém even following intermediate-acting neuromuscular blockers (cisatracurium, rocuronium). We suggest reversing the residual block after cisatracurium or rocuronium routinely, especially in the absence of perioperative neuromuscular monitoring.

Klinika anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice a Lékařská fakulta Univerzity Palackého Olomouc

Incidence of postoperative residual curarization following cisatracurium and rocuronium-induced neuromuscular block. a prospective study

Grant č. ND7665 Česko. Ministerstvo zdravotnictví. Interní grantová agentura

Lit.: 24