Je uveden stručný přehled přirozených a umělých materiálů, kterými je možné v indikovaných případech nahradit kostní tkáň poškozenou úrazem nebo patologickým procesem. Podmínkou použití umělých materiálů je biokompatibilita, tedy snášenlivost živou tkání. Materiály nesmí vyvolávat zánětlivou reakci, nesmí být toxické, mutagenní a kancerogenní. Základní skupiny jsou kovy a jejich slitiny, plasty, kompozity a keramika. I když řadu z uvedených materiálů běžně používáme v klinické praxi, mnohé z nich jsou testovány a stále nové jsou vyvíjeny. Vzhledem k tomu, že na jedné straně mají nesporné výhody a užitečné vlastnosti, na druhé straně mohou mít vlastnosti pro implantát v živé tkáni nevhodné. Při jejich výběru je toto nutné zvážit a vybírat ty, jejichž výhody převažují. Řešením je i vytváření kompozitů, tedy kombinací různých materiálů, kde se výhody akcentují a nevýhody potlačují.

Bone defects require reconstruction and use of bone grafts or bone substitutes to help healing of skeletal injuries. The iliac autologous graft remains the gold standard. Autologous bone grafting, however, involves also certain complications. There are various methods how to use allografts, but they are connected with possible infectious and immunological problems. Bone substitute materials are: metals and their alloys, artificial plastic materials, components and ceramics. The authors present a basic overview regarding the main groups of artificial bone substitutes, their properties and their benefit in orthopaedic surgery. References to possible future development in this field of biological research are also included.

Ortopedická klinika LF UK a FN Hradec Králové

Bone tissue substitutes, possibilities of application in bone surgery

Lit.: 220