Odmítání krevních transfuzí Svědky Jehovovými je typickým příkladem konfliktu dvou o sobě dobrých principů lékařské etiky (bioethics): beneficence a respektu k autonomii pacienta. Představuje dilematickou situaci, kdy je lékař, který se s naukou Svědků Jehovových neztotožňuje a je z hlediska svého svědomí i z hlediska vnitřní mravnosti své profese povinen poskytnout co možná nejlepší léčbu, konfrontován s autonomním rozhodnutím pacienta tuto léčbu odmítnout. Jakkoli se příklad odmítání krevních transfuzí Svědky Jehovovými může zdát již stereotypní, ukazuje, jak v postmoderní společnosti mohou být životní postoje a hodnotový systém lékaře a pacienta diametrálně odlišné. V takovéto situaci může lékař v dialogu nabízet svoje přesvědčení pacientovi, musí však být zároveň schopen akceptovat, rozhodne-li se pacient jinak. Na základě čl. 5 Konvence o lidských právech a biomedicíně (Convention on Human Rights and Biomedicine) by lékař měl respektovat svobodné rozhodnutí svéprávného dospělého pacienta ohledně léčebného postupu za předpokladu, že jeho rozhodnutí bude "informované", tj., že bude seznámen se všemi riziky a možnými důsledky svého rozhodnutí. Lze si klást otázku, jak může být mravně přípustné, neposkytnout pacientovi léčbu a nechat jej eventuálně zemřít na základě jeho (z pozice lékaře pomýleného) přesvědčení. Co může být hodnotou, která vyváží hodnotu lidského života? Autoři článku se snaží hledat odpovědi na tyto otázky a na výsledcích dotazníkového šetření mezi lékaři a Svědky Jehovovými poukazují na názorovou pestrost a nejednotnost v obou těchto skupinách, jenž se zdráhá jakékoli paušalizaci. Poukazují také na nevyjasněnou situaci v respektování předem vyslovených přání (advance directives) pacienta. Odmítání krevní transfuze Svědky Jehovovými je nutno vnímat v kontextu otázek, má-li pacient právo odmítnut léčbu, na níž závisí jeho život a jaký význam má být přikládán předem vysloveným přáním, je-li pacient ve stavu, kdy se k situaci nemůže vyjádřit. V tomto kontextu pak již nejde jen o dílčí problematiku Svědků Jehovových, ale např. o stále aktuální a ožehavé otázky rozhodování v závěru života (end-of-life decisions).

Jehovah's Witnesses' refusal of blood transfusions exemplifies a conflict between two genuinely good principles of bioethics: beneficience and respect towards a patient's autonomy. It represents a predicament in which a doctor, who does not identify himself with the teaching of Jehovah's Witnesses and who is urged by his personal conscience and professional obligations to provide the best treatment possible, is confronted by his patient's autonomous decision to decline such treatment. Stereotypical as it may be, this example serves as evidence of how significantly different attitudes and value systems doctors and patients may have in today's postmodern society. When such situation occurs, the doctor may share his/her point of view with the patient in their mutual dialog, but must be able to accept the potentiality of the patient's adverse decision. Based on Article 5 of the Convention on Human Rights and Biomedicine, a doctor should respect a free decision of an able adult patient about the procedures related to his/her treatment, providing that this decision is an "informed" one; i.e. the patient must be informed about all risks and consequences resulting from the decision made. It may be viewed as debatable whether it is morally plausible not to provide a patient with adequate treatment and possibly let him/her die based on such patient's persuasion (which may be seen as fallacious one by the doctor). What value is there to outweigh human life? The authors of the article seek answers to these questions. Results gained from their questionnaire survey conducted among doctors and Jehovah's Witnesses show diversity in opinions and heterogeneity in both studied groups. The authors also discus the ambiguousness related to the acceptation of patients' advance directives. Jehovah's Witnesses' refusal of blood transfusions must be viewed within the broad context of questions relating to the patient' right to refuse his/her life-saving treatment and also relating to the degree of meaningfulness of the patient's advance directives especially in the case that the patient is not in the condition to express his/her opinion about his/her situation. In such a context, it is no longer a query only about Jehovah's Witnesses' standpoints but also about today's approach towards end-of-life decisions.

Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity České Budějovice

Jehovah's Witnesses' and bioethics questions of blood transfusions

Lit.: 11