Cíl: Diferenciální diagnostika demencí je složitá, a proto se v současné době klade důraz na výzkum biomarkerů vhodných pro zpřesnění diagnostického procesu. Prezentovaná studie se zabývá významem měření hladiny beta-amyloidu42 (Aß-42), celkového tau-proteinu a fosforylovaného tau-proteinu pro diagnostiku Alzheimerovy choroby (ACH), Creutzfeldtovy-Jakobovy demence (CJD) a roztroušené sklerózy mozkomíšní (RS). Soubor a metodika: Do studie bylo zařazeno 18 pacientů s diagnózou pravděpodobné ACH dle kritérií National Institute of Neurological and Communicative Disorders and Stroke and Alzheimer's Disease and Related Disorders Association (NINCDS - ADRDA), 16 pacientů s klinicky izolovaným syndromem suspektním pro RS (z toho 7 pacientů splnilo McDonaldova kritéria pro RS) a 3 pacienti s diagnózou CJD dle WHO (World Health Organization). Kontrolní soubor tvořilo 38 pacientů vyšetřovaných pro možnost organického poškození mozku, které nebylo prokázáno. Pomocí křivky ROC (Receiver Operating Characteristic) byly pro každý marker stanoveny hraniční hodnoty s nejvyšší senzitivitou a specificitou pro uvedený soubor a následně byla provedena korelační analýza výsledků. Výsledky: U nemocných s diagnózou ACH jsme v porovnání s kontrolní skupinou zjistili statisticky významný pokles beta-amyloidu42 (616,5 pg/ml, p < 0,0001) a elevaci tau-proteinu (451 pg/ml, p = 0,0003). Pacienti s CJD měli oproti pacientům s ACH a kontrolám statisticky signifikantně zvýšen celkový tau-protein a poměr celkového a fosforylovaného tau-proteinu. U pacientů s RS jsme neprokázali statisticky významné změny hladin biomarkerů. Závěry: Výsledky naší studie jsou v souladu s literaturou a ukazují na možné využití uvedených biomarkerů v diagnostice ACH a CJD. Význam pro diferenciální diagnózu RS jsme nepotvrdili.

Introduction: Differential diagnosis of dementias is often difficult, and for this reason research into biomarkers that can assist in the diagnostic process has lately become important. The current study focuses on the diagnostic value of beta-amyloid42 (Aß-42), overall tau protein and phosphorylated tau protein for the diagnosis of Alzheimer's disease (AD), Creutzfeldt-Jakob disease (CJD) and multiple sclerosis (MS). Methods: 18 patients diagnosed as having AD according to NINCDS-ADRDA criteria, 16 patients with isolated clinical syndrome suspected of MS (7 of them fulfilling McDonald's criteria) and 3 patients with CJD (WHO criteria) were included into the study together with a cognitive intact control group consisting of 38 individuals. A curve analysis for receiver operating characteristics (ROCs) was calculated to define the cut off concentrations for the biomarkers and the maximum sensitivity and specificity for the given group. Correlation was used in the final analysis. Results: In patients diagnosed with AD there was significant decrease of beta-amyloid42 level (616.5 pg/ml, p < 0.0001) and increase of tau protein level (451 pg/ml, p = 0.0003) compared to control group. In CJD there was marked elevation of tau protein level and increased total tau versus phosphorylated tau protein ratio in comparison with the AD group as well as the control group. No significant changes in biomarker levels were found for patients with MS. Conclusion: Our results are in line with the current literature on the value of the three biomarkers mentioned above in the differential diagnosis of AD and CJD. We have not found any such evidence in relation to MS.

Neurologická klinika LF UK a FN Hradec Králové

Total and phosphorylated Tau-protein and beta-amyloid42 in cerebrospinal fluid in dementias and multiple sclerosis

Lit.: 28