Úvod: Sklovinné defekty jsou problémem, se kterým se při ortodontické léčbě nebo po jejím ukončení setkáváme. Mohou vznikat působením nadměrné síly během odstraňování zámku nebo chybou v samotné struktuře iklovíny (poruchy mineralizace, hyperfiuoróza), a dále oslabením škloviny ze strany ďentinu (podmiňujíc; kazy, apod.). Nejčastěji se vyskytujícími problémy jsou v souvislosti s ortodoncií fraktury sklovíny ve smyslu prasklin. Může se také objevit vylomení sklovinných prizmat. Extrémním případem potom může být i fraktura korunky zubu. Cíl: Porovnat výskyt prasklin sklovíny při lepení ortodontickýchzámků jednotlivými adhezivními systémy a zjistit zda existuje závislost v pevnosti vazby a výskytu prasklin skloviny. Materiál a metodika: Celkem bylo vyhodnoceno 156 extrahovaných premolárů, které byly použity ke stanovení pevnosti vazby ortodontických adhezivních materiálů. Byly rozděleny do 6 skupin po 26 pro jednotlivá adheziva. Pro zhodnocení, zda dochází k výskytu popsaných fenoménů na sklovině po odstranění ortodontického zámku byly použty fotografie pořízené před nalepením zámku a po jeho sejmutí. Jedna fotografie byla zhotovena pod bílým světlem. Druhá fotografie byla pořízena při osvětlení halogenovou lampou. Poté byly jednotlivé zuby ohodnoceny indexem, který vyjadřuje množství a délku prasklin a výsledky statisticky vyhodnoceny. Výsledky: Pozorovali jsme výskyt nových prasklin i rozšíření prasklin původních. Mezi testovanými adhezivními systémy však nebyly nalezeny statisticky významné rozdíly ani kvantitativní (počet prasklin), ani kvalitativní (velikost prask\in). Nebyla tedy prokázána závislost výskytu prasklin na použitém adhezivním systému ani na velikosti pevnosti vazby. Závěr: Mezi testovanými adhezivními systémy není ve výskytu sklovinných prasklin rozdíl. Práce byla podporována projektem SVC 1M0528.

Introduction: Enamel alterations are often accompanying orthodontic treatment. They may originate due to excessive force during bracket debonding or they may result from the defect in enamel (defects of mineralization, hyperfluorosis); enamel may be impaired at the side of dentine (undermining caries etc.). Enamel fractures and enamel cracks are the most frequent problems. Enamel prisms may be broken. The extreme case is represented by a crown fracture. Aims: Comparison of the enamel cracks incidence due to the bonding of orthodontic brackets with different adhesive systems. Is there a relationship between bond strength and enamel cracks incidence? Materials and methods: We assessed 156 extracted premolars that were used to determine orthodontic adhesives bond strength. They were subclassified into 6 groups (each of 26). To assess whether the cracks in enamel occur after debonding we used photographs taken before the bracket bonding and after its debonding. One photograph was made under white light. The other one was taken under halogen lamp light. Afterwards, individual teeth were assessed with the help of index stating amount and length of cracks. The data were then statistically processed. Results: Incidence of new cracks as well as extension of the older ones was observed. However, no significant differences were found between the individual adhesives tested - quantitative (number of cracks) or qualitative (extent of cracks). Cracks incidence is not related to adhesive system used or to bond strength. Conclusion: There is no difference between adhesive systems tested with regard to enamel cracks incidence.

Ortodontické oddělení Stomatologická klinika FN u sv Anny a LF MU Brno

Incidence of enamel cracks after bracket debonding

Lit.: 7