Cíl studie: 1) zhodnotit vliv iNO na oxygenační a ventilační parametry v průběhu UPV (CMV a HFOV) u dětí s těžkou respirační insuficiencí; 2) zhodnotit dopad iNO na nastavení UPV; 3) zhodnotit četnost komplikací iNO; 4) zhodnotit vliv iNO na mortalitu dětí. Typ studie: Prospektivní observační studie. Název a sídlo pracoviště: Klinika dětské anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice Brno a Jednotka intenzivní a resuscitační péče Kliniky dětského a dorostového lékařství Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Materiál a metoda: Do studie byli zařazeni pacienti (věk 28 dnů – 18 roků) s dg. hypoxického respiračního selhání na podkladě ARDS, u kterých selhaly protektivní CMV nebo HFOV. Vylučovacím kritériem byla USG potvrzená vrozená srdeční vada. Všichni pacienti byli léčeni podle protokolu ALI/ARDS používaného na obou výše zmíněných pracovištích od roku 1997. Protokol zahrnuje protektivní CMV (s optimalizovaným PEEP, recruitment manévry a s permisivní hyperkapnií), polohování pacienta (pronační poloha), TGI, HFOV a iNO. Pacienti byli rozděleni na 6 skupin: podle odpovědi na iNO na „respondery“ (pacienti, u nichž došlo do 1 hodiny po nasazení iNO ke zlepšení PaO2/FiO2 o ?20 %) a „non-respondery“ (ostatní pacienti), podle způsobu ventilace na „CMV“ a „HFOV“ a podle přežití na „zemřelé“ a „přeživší“. U všech pacientů byly zaznamenány: neindexované parametry (demografické údaje, trvání hospitalizace, ventilace a iNO, původ ARDS, vstupní diagnóza, PRISM skóre, úmrtí) a indexované parametry (koncentrace NO, pH, paCO2, paO2, HCO3-, AaDO2, PaO2/FiO2, OI, parametry UPV, komplikace iNO). Indexované parametry byly zaznamenávány v čase 0 h (před nasazením iNO) a dále v časech 1, 6, 12, 24, 36, 48, 72 a 96 hodin po nasazení iNO. Výsledky: Do studie bylo zařazeno 30 dětí hospitalizovaných na KDAR, FN Brno a na JIRP KDDL, VFN v Praze v letech 1997–2007. V neindexovaných parametrech nebyl mezi repondery a non-respondery a mezi dětmi na CMV a HFOV žádný významný rozdíl. Děti přeživší měly oproti zemřelým delší dobu hospitalizace, kratší dobu strávenou na HFOV a nižší PRISM skóre. Autoři prokázali pozitivní vliv iNO na oxygenaci ( ˇAaDO2, ^paO2/FiO2, ˇOI oproti hodnotám parametrů před nasazením iNO) mezi 6. a 36. hodinou ve skupinách respondeři, přeživší a HFOV. Žádné zlepšení nezaznamenali ve skupinách non-respondeři, zemřelí a CMV. V žádné ze skupin této studie iNO nezlepšoval ventilační parametry ani parametry ABR. Respondeři a přeživší děti měli lepší oxygenační parametry než non-respondeři a zemřelé děti. Děti na HFOV měly horší oxygenační parametry než děti na CMV, ale z pohledu dynamiky zlepšení oxygenačních parametrů z inhalace iNO profitovaly více. Autorům se nepodařilo prokázat vliv iNO na nastavení CMV ani HFOV. V průběhu iNO ve studii nezaznamenali žádné nežádoucí účinky iNO. Mortalita dětí byla 60 % (18/30). Závěr: INO přechodně zlepšuje oxygenaci u dětí, a to mezi 6.–36. hodinou po nasazení. INO nemá vliv na ABR, ventilační parametry ani na nastavení UPV. V průběhu inhalace NO v koncentracích do 20 ppm je nízké riziko výskytu nežádoucích účinků. Inhalovaný oxid dusnatý neovlivňuje mortalitu dětí s AHRF.

Objective: 1) To assess impact of iNO on oxygenation and ventilation parameters during artificial lung ventilation (CMV a HFOV) in children with severe acute hypoxic respiratory failure. 2) To asses impact of iNO on ventilator settings. 3) To determine frequency of iNO complication. 4) To evaluate impact of iNO on children's mortality. Design: Prospective observational study. Setting: Clinic of Pediatric Anesthesiology and Resuscitation, Faculty Hospital Brno and Clinic of Pediatric and Teen-age Medicine, General Faculty Hospital in Prague. Material and method: All study participants met following criteria: Age between 28 days and 18 years, diagnosis of AHRF based on ARDS and protective CMV or HFOV failure. Exclusion of patients with congenital heart disease comorbidity was applied. All patients were treated according to ALI/ARDS protocol used in both before-mentioned departments since 1997. This protocol includes protective CMV (with optimized PEEP, recruitment manoeuvres and permissive hypercapnia), prone position, TGI, HFOV and iNO. Patients were divided into 6 groups: With regard to iNO response – responders (improvement of PaO2/FiO2 for ?20% within first 60 minutes after iNO administration) and non-responders (the others), with regard to type of artificial lung ventilation – CMV and HFOV and with regard to outcome – survivors and dead. In all cases following characteristics were recorded: non-indexed parameters (demographic data, duration of hospitalization, ventilation and iNO, ARDS origin, primary diagnosis, PRISM score, outcome) and indexed parameters (NO concentration, pH, paCO2, paO2, HCO3-, AaDO2, PaO2/FiO2, OI, ventilator settings, iNO complication). Indexed parameters were recorded in time 0 h (before iNO administration) and then in time 1, 6, 12, 24, 36, 48, 72 and 96 hr after iNO administration. Results: A total number of 30 children was enrolled into study. All patients were admitted to two aforementioned departments from 1997 to 2007. There were no significant differences between responders and non-responders and children – CMV and HFOV in non-indexed parameters. Survivors compared with the deceased subjects had a longer period of hospitalization, less time spent on HFOV and had lower PRISM score. Authors have demonstrated a positive effect of iNO on improvement of oxygenation ( ˇAaDO2, ^paO2/FiO2, ˇOI against time 0 hr – before iNO deploying) from 6 to 36 hr in responders, survivors and HFOV. Any statistically significant improvement wasn't recorded in non-responders, deceased and CMV. iNO has not improved ventilation and acidobasic parameters in any group of patients. Responders and survivors have had better oxygenation parameters than non-responders and deceased. Children on HFOV have had worse oxygenation parameters than CMV, but with regard to dynamic of oxygenation parameters improvement, they have had better profit from iNO. Authors haven't proved impact of iNO on ventilator settings. During iNO administration they have recorded no complication. Mortality of children was 60% (18/30). Conclusion: iNO has transient effect on improvement in oxygenation from 6 to 36 hr after iNO initiation in children. iNO has no significant impact on improvement of ventilating and acid basic parameters. There si no evidence that iNO affects ventilation settings neither CMV nor HFOV. There is low probability of complications using iNO up to 20 ppm. iNO does not influence mortality in children with AHRF.

Klinika dětské anesteziologie a resuscitace Pracoviště dětské medicíny Fakultní nemocnice Brno

Inhaled nitric oxide in treatment of severe respiratory failure in children

Lit.: 6