Dlouhověkost je projevem prodlouženého nebo odloženého stárnutí a tento proces má i své genetické podmínky. Syndromy předčasného stárnutí a analýzy jejich genetické determinace umožnily identifikaci řady odpovědných genů, které proces stárnutí ovlivňují. Z tohoto hlediska byly rovněž velice užitečné pokusy na zvířatech, při nichž vhodnou volbou experimentálních podmínek bylo možné délku života pokusných zvířat prodlužovat nebo zkracovat, a identifikovat tak odpovědné geny. Proces stárnutí lze sledovat jak na úrovni jednotlivých buněk, tak organismů jako celku, ačkoliv oba procesy spolu úzce souvisí. K vysvětlení podstaty stárnutí byla vytvořena řada teorií, které zdůrazňují určité vybrané stránky tohoto jevu.

Longevity as a result of prolonged or postponed ageing is substantially influenced by genetic determinants. Most of them were analyzed by studying different progeria syndromes and their genetic control. From this point of view the use of experimental animals, because it enables to identify genes involved in shortening or prolongation of life-span by changing experimental conditions, has been also very effective. Expression of ageing processes at cellular as well on organism level as a biological unit revealed sets of genetic pathways involved in longevity. Several theories which elicit different aspects have been constructed to explain the ageing process.

Ústav hematologie a krevní transfuze a Ústav experimentální medicíny AV ČR Praha

On human ageing and longevity. 2., internal determinants

vnitřní podmínky

Lit.: 59