V posledních letech se začal zdůrazňovat zájem, ovšem v modernizované podobě, o personalizaci medicíny. Současně s ním došlo i k posunu vnímání významu chorob, z nichž každá obvykle postihuje jen nepatrnou část obyvatel, ale jako celek, vytvoříme-li jednotící kategorii „vzácných chorob“, se stane problémem, kterému stojí za to se věnovat. Budeme-li souhlasit s odhadem prevalence ve výši 6–8 %, bude to znamenat, že mezi 10 miliony obyvatel České republiky bude trpět některou z vzácných chorob až 800 000 osob. Protože příčina většiny ze vzácných chorob leží v lidském genomu, jejich diagnostika využívá převážně metody genetického testování v podobě cytogenetiky a molekulární genetiky. Nejslabším článkem péče o pacienty se vzácnými chorobami není ovšem diagnostika, i když i ta má své problémy, zvláště v technologické vybavenosti, ale léčení. To vyžaduje rovněž individuální přístup – pro vzácné choroby musejí být vyvíjeny zvláštní léčebné postupy – vzácné léky (orphan drugs), jejichž vývoj je velice nákladný, navíc s malou nadějí na odbyt, jenž by takové náklady pokryl. V každém případě Česká republika se zařadila mezi státy, které se vzácným chorobám budou v příštím období intenzivně věnovat, a vytvořila mezioborovou pracovní skupinu pro vzácné choroby při MZ ČR, přičemž vláda schválila plán Národní strategie pro vzácná onemocnění na období let 2010–2020.
Rare or orphan diseases have become an important target of health care activities all over the Europe within the last few years and the number of all of the patients who suffer from any of them is estimated to be more than 20 millions. As most of the orphan diseases are of genetic origin, molecular genetic and cytogenetic testing is the main diagnostic tool. Once the disease is identified a much more cumbersome search for optimal treatment follows – to invent for an orphan disease an orphan drug. Since 2009 when European Council Recommendation (2009/C 151/02) appeared, governments of individual member states prepared their own national plans for preventing morbidity, avoiding mortality and for improving the quality of life of affected persons. So did also the Czech Republic in 2010.
- Klíčová slova
- definice vzácných chorob, prevalence, genofond, migrace, diagnostika, alelně-specifická léčba, léky pro vzácné choroby (orphan drugs), aškenázští Židé, hemoglobinopatie a thalasémie, muskulární dystrofie, muskulární dystrofie, muskulární dystrofie, EUCERD, Orphanet, kontrola sestřihu, umělé chaperony, Národní strategie pro vzácná onemocnění,
- MeSH
- chronická myeloidní leukemie MeSH
- cystická fibróza MeSH
- diagnostické techniky molekulární metody využití MeSH
- etnicita genetika MeSH
- genetická predispozice k nemoci epidemiologie etnologie MeSH
- individualizovaná medicína metody využití MeSH
- lidé MeSH
- nádory prsu MeSH
- novorozenecký screening MeSH
- prevalence MeSH
- programy národního zdraví trendy využití MeSH
- výroba orphan drugs normy MeSH
- vzácné nemoci diagnóza epidemiologie klasifikace MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Odhadovat směřování jakéhokoliv vědního oboru je sice tématem velice přitažlivým, nicméně riskantním, a v dnešním pojetí něčím na způsob adrenalinového sportu. Zvláště posouzení rychlosti, kterou se biologické vědy budou pohybovat, může být ošidné, protože se stává stále méně závislou na lidských pozorovacích schopnostech, paměti a zručnosti, tedy na lidských mírách. Stáváme se stále více závislými na technickém pokroku, na tom, v čem nás předčí přístroje. I v genetice můžeme díky nim sledovat neustálé zrychlování, s jakou přibývají naše poznatky. Množí se proto i způsoby pohledu a po dlouhém období klasické genetiky založené na pozorováních fenotypových znaků jsme postupně dospěli až do období nejrůznějších „omics“. Za vrchol a předěl současné genetiky považujeme dokončení stanovení sekvence nukleotidů celého lidského genomu potažmo roky 2000–2003. Dnes máme již k dispozici genomové sekvence celé řady dalších organismů a věnujeme svou pozornost modifikacím, které, aniž by měnily sekvenci samu, dokážou dočasně měnit funkční vlastnosti genetických informací – potlačovat, anebo aktivovat jejich uvolňování. Další intenzivně studovanou oblastí jsou „mezigenové vztahy“, jejich sítivo, a zdá se, že nezbytným směrem našeho dalšího postupu bude návrat k fenotypu, ovšem na úrovni vyplývající ze současných znalostí funkce genetického aparátu. Tuto historickou cestu lze schematicky vyjádřit jako fenom › genom › fenom.
Though we start to speak about postgenomic era, the genomic era has not been finished yet and the structure, function and variability of our genome is being still intensively studied and these studies bring us continually new scientific information – more than we are able to digest. The classical genetics utilized phenotype observation for discovering the function of genetic information and proceeded to the molecular basis represented by nucleic acids. Determination of the nucleotide sequence of the human genome is the top outcome of the effort. At present, the function, regulatory pathways and genome modifications have become principal targets of our research. If we compare variability, it increases in the direction from human genome to transcriptome and to proteom reaching the highest level in phenome. Differences concern not only quantity, but also quality with the exception of genome which is relatively stable and „we hand over to our children what we have inherited from our parents“ - all other levels undergo dynamic changes, and from this point of view are much less stable and under continuous influence of environment. To understand enviromental factors shaping our phenome, a long-term monitoring of our living functions will be necessary and an instrumental approach has to be looked for.
- Klíčová slova
- metylom, fenom, epigenetika, remodelace chromatinu,
- MeSH
- epigeneze genetická MeSH
- genom lidský MeSH
- genom MeSH
- genomika MeSH
- lidé MeSH
- metabolom MeSH
- proteom MeSH
- transkriptom MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Ačkoliv pokroky v chápání podstaty chorobných procesů v poznání příčin a v diagnostice směřují medicínu k její stále podrobnější „personalizaci“, vznikají i pochybnosti o míře její únosnosti z hlediska nákladů na zdravotní péči a její v současnosti používané systémy. K zdůrazňování nezbytnosti přijmout individuálnost nemoci každého pacienta přispěly úspěchy v analýze sekvence lidského genomu, možnost současného sledování aktivity téměř všech jeho genů, kterých bylo dosaženo prudkým rozvojem nových technologií. Zlepšená diagnostika je provázena i účinnější terapií, zvláště v oblasti farmakogenomiky a vývojem léků s větší schopností zasáhnout jednotlivé konkrétní cíle patologického procesu.
Personalized medicine has become declared to be a strategic goal of nearly all medical disciplines, a modern fashion of medicine, which corresponds to unexpected progress in knowledge of structure and sometimes also understanding the function of our genome. This was made possible by development of new technologies and methodological approaches, which led to improved and more detailed diagnostics and categorization of diseases Also pharmaceutical industry is producing many new drugs, but not all are effective as supposed, and sometimes also cause adverse reactions (ADR). To prevent uneffectiveness and ADR, preliminary genetic testing of patients seems to be necessary. Utility of personalized medicine is sometimes discussed from the point of view of supposed inevitable increase of cost and problems with its adoption by existing system of healthcare.
Dlouhověkost je projevem prodlouženého nebo odloženého stárnutí a tento proces má i své genetické podmínky. Syndromy předčasného stárnutí a analýzy jejich genetické determinace umožnily identifikaci řady odpovědných genů, které proces stárnutí ovlivňují. Z tohoto hlediska byly rovněž velice užitečné pokusy na zvířatech, při nichž vhodnou volbou experimentálních podmínek bylo možné délku života pokusných zvířat prodlužovat nebo zkracovat, a identifikovat tak odpovědné geny. Proces stárnutí lze sledovat jak na úrovni jednotlivých buněk, tak organismů jako celku, ačkoliv oba procesy spolu úzce souvisí. K vysvětlení podstaty stárnutí byla vytvořena řada teorií, které zdůrazňují určité vybrané stránky tohoto jevu.
Longevity as a result of prolonged or postponed ageing is substantially influenced by genetic determinants. Most of them were analyzed by studying different progeria syndromes and their genetic control. From this point of view the use of experimental animals, because it enables to identify genes involved in shortening or prolongation of life-span by changing experimental conditions, has been also very effective. Expression of ageing processes at cellular as well on organism level as a biological unit revealed sets of genetic pathways involved in longevity. Several theories which elicit different aspects have been constructed to explain the ageing process.
Délka lidského života je determinována mnoha faktory, které lze rozdělit do dvou skupin. Faktory vnitřní, vyjádřené v genomu, a faktory vnější. Faktory vnější, které jsou předmětem tohoto sdělení jsou v čase i místě velice proměnlivé a některé z nich snáze přístupné našemu působení, a to jak v individuálním pojetí, tak stále více i v regionálním, dokonce i v celosvětovém. Podle toho, jak na ně působíme, ovlivňujeme i délku našich životů. Většinou působíme obojace, v některém směru negativně, v jiném pozitivně. Současné laboratorní výzkumy ukazují, že jednou ze součástí vnějších faktorů, snad nejsnáze ovlivnitelnou a délce života prospěšnou, je dieta – omezení příjmu kalorií, označovaná v anglosaské literatuře jako CR (caloric restriction). Vnějších vlivů ovlivňujících délku života je nezměrné množství a některé z nich jsou lidskými produkty. Mezi ty s negativním účinkem patří na prvním místě stres, jehož ovládání je sice geneticky determinováno, ale má i stránku, která nám dovoluje odolnost proti němu částečně regulovat – (horméza). Demografický vývoj za poslední století ukazuje na trvale se prodlužující délku lidského života zvláště výraznou ve vyspělých zemích. Stárnutí populace v těchto zemích zvyšuje nároky na sociální a zdravotní služby a stává se významným problémem ekonomickým.
Human life-span is controlled by many factors, both internal (genomic) and external. In this paper only impact of external conditions is to be discussed. External factors are very variable, sometimes difficult to ascertain, but their control is relatively easier to address than the internal ones. The effect of human activities on human lifespan can be positive or negative. Experimental results have shown that one of the ways leading to prolongation of life-span is caloric restriction (CR). There are, of course, many other factors, not only of nurture character, inflicting on quality and length of human life. Some of them are human products including stress with different levels of inherited ability to resist it, but also possibility to improve individual capacity to control its effect due to hormesis. Prolongation of life expectancy – ageing of the population has become an economic burden in many countries, especially for social and health services.
- MeSH
- dlouhověkost fyziologie genetika MeSH
- energetický metabolismus fyziologie MeSH
- energetický příjem fyziologie MeSH
- financování organizované MeSH
- fyziologický stres MeSH
- lidé MeSH
- naděje dožití trendy MeSH
- náklady na zdravotní péči trendy MeSH
- pohlavní dimorfismus MeSH
- rozložení podle pohlaví MeSH
- stárnutí fyziologie MeSH
- statistika přirozeného pohybu MeSH
- věkové rozložení MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- zvířata MeSH
Míra genetické determinace našich fenotypů je variabilní, z kvantitativního hlediska se liší intenzitou, s jakou ovládá jednotlivé znaky ať fyziologické, nebo patologické. Východiskem pro diagnostiku jsou stále častěji nálezy laboratorních vyšetření, která by měla mít z klinického hlediska dostatečnou výpovědní a užitnou hodnotu (klinickou validitu a klinickou užitečnost). Pro medicínu je znalost genetické determinace zásadní, a proto byly ustaveny různé způsoby jejího hodnocení, z nichž se věnujeme dvěma pohledům kvantifikujícím její míru: tzv. dědivosti a genetickému riziku opakování. Je přiblížen způsob jejich určování a diskutován význam uváděných hodnot, neboť porozumění těmto parametrům je velice užitečné pro lékařskou praxi, zvláště v případě jejich použití při konzultaci s pacientem.
Intensity of genetic determination of our phenotypes differs both quantitatively and qualitatively and concerns not only physiological, but also pathological features. Clinical diagnoses are more and more dependent on laboratory findings, whose quality and utility have to be objectively estimated and assesed. For medical practice the knowledge of genetic determination is substantial and for this reason several approaches have beeen adopted. Genetic determination can be measured and expressed by several parameters, of which heritability and genetic risk are discussed in this paper to elucidate their properties, importace, significance, and limitations.
