Cíl: Cílem naší studie je hodnocení přežití a jeho kvality u pacientů, kteří byli po kraniocerebrálním poranění léčeni dekompresivní kraniotomií. Soubor a metodika: U souboru 110 pacientů (83 mužů, 27 žen ve věku 6–82 let, průměrně 47 ± 18,27) jsme po 1 roce hodnotili prognostický význam jednotlivých faktorů (věk, klinický stav a jeho horšení po přijetí, CT nález, přidružená poranění, čas od úrazu do operace, operační nález, nitrolebeční tlak a pooperační komplikace). Výsledky: Věk je nezávislý a významný faktor, který zhoršuje prognózu pacientů na hladině významnosti p < 0,0001. Tíže poruchy vědomí při přijetí (GCS) významně ovlivňuje prognózu nemocných (GOS) ve skupině pacientů, kteří při přijetí nebyli farmakologicky tlumeni (p = 0,0141). Současné hodnocení šíře a reaktivity zornic má též významnou korelaci s prognózou nemocných (p = 0,0111). Při hodnocení CT nálezu jsme neprokázali statisticky významný vztah mezi šíří perimezencefalických cisteren či přetlakem středočárových struktur a prognózou nemocných. Specifikem naší práce je měření defektu tvrdé pleny, který vzniká rozestupem okrajů durotomie nad vyklenujícím se mozkem při operaci. Zjistili jsme větší defekt tvrdé pleny u pacientů s užšími cisternami kolem kmene (p < 0,0001). Větší defekt tvrdé pleny u pacientů, kteří měli na CT před operací cisterny kolem kmene zaniklé, významně zhoršoval prognózu pacientů (p = 0,0021). U pacientů, kteří měli monitorovaný nitrolební tlak (ICP), jsme po dekompresivní kraniotomii zjistili jeho pokles a vzestup mozkového perfuzního tlaku (CPP). Závěr: Dle zjištěných výsledků naší práce může být ofenzivní přístup neurochirurga s včasnou indikací dekompresivní kraniotomie přínosný pro mladší pacienty.

Aim: The aim of this study is to evaluate the outcome of patiens treated for craniocerebral trauma by means of decompressive craniotomy. Material and methods: In the group of 110 patients (83 males, 27 females, age 6–82 years, mean 47 ± 18,27) the influence of different factors to the outcome of patient one year after injury was evaluated. Among the factors in view we included age, clinical status and its worsenig after admission, CT exam, accompanying injuries, time period between injury and operation, finding during operation, intracranial pressure and postoparative complications. Results: Age is an independent and very significant factor which influences the outcome of patients treated with decompressive craniotomy (p < 0.0001). Level of consciousness during admission (GCS) is in strong relation to the outcome in non-sedated patients (p = 0.0141). When the reactivity and width of pupils were evaluated together, a strong correlation to the outcome was detected (p = 0.0111). In the preoperative CT the significance of midline shift or narrowing of cinsterns to the outcome of all patients was not found. The perioperative measurement of dural gap before the duroplasty is the speciality of this work. The dural gap was significantly bigger in patinets with closed cisterns in the CT (p < 0.0001). It was a strong correlation between the dural gap and the outcome in the soubgroup of patients with closed cisterns on CT (p = 0.0021). After decompressive craniotomy was noted lowering of ICP and increase of CPP in monitored patiens. Conclussion: Our results indicate, that active approach of the neurosurgeon and the early indication of decompressive craniotomy are helpfull especially for younger patients.

Neurochirurgické oddělení FN Plzeň

Decompressive craniotomy in craniocerebral injury - evaluation of outcome one year after trauma

Dekompresivní kraniotomie u kraniocerebrálních poranění - hodnocení přežití a jeho kvality po jednom roce od úrazu = Decompressive craniotomy in craniocerebral injury - evaluation of outcome one year after trauma /

Decompressive craniotomy in craniocerebral injury - evaluation of outcome one year after trauma /

Lit. 43