Současné možnosti léčby ztráty zubů, kromě metod klasické protetiky, které se recentně používají, jsou založeny na zavádění dentálních implantátů do kosti nebo autotransplantaci zubů. Při zavádění dentálních implantátů dochází k přímému kontaktu povrchu implantátu a kosti čelisti bez jakékoliv mezivrstvy vazivové tkáně. Jedná se o tzv. osseointegraci. V minulosti se při uvedeném způsobu terapie vyčkávalo po extrakci zubu až do kompletního zhojení extrakčního lůžka. S postupem času se rozvinuly další metody snažící se zkrátit období mezi ztrátou zubu a zavedením implantátu. Transplantace zubů a použití zubních implantátů při léčbě onemocnění zubů jsou dlouhodobě známé, avšak výsledky nejsou dosud zcela uspokojivé. V poslední době jsou přirozeně vkládány naděje do nově se rozvíjející metody tkáňového inženýrství, jež bude mít pravděpodobně významný vliv na stomatologii v blízké budoucnosti. Možnost využití kmenových buněk k regeneraci tvrdých i měkkých zubních tkání představuje rovněž příležitost k plnohodnotné náhradě ztraceného zubu. Zcela novou technikou v molekulární odontologii jsou od loňského roku zubní výseky. Tato metoda umožňuje modulace uvedené u rnandibulárních kultur, ale navíc lze vývoj zubu po celou dobu vizuálně sledovat. To je umožněno kultivací zubního výseku V průhledném matrigelu.Tak lze cíleně modulovat vybranou část zubního základu (např. primární sklovinný uzel) a je také možné sledovat osud proliferujících, umírajících nebo migrujících buněk (fate maps) po označení určité buněčné populace zubního výseku.

Stomatologická klinika Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně